Už jste mezi pěti nejlepšími páry - překvapilo vás to?
Docela ano. Ale snažil jsem se podat co nejlepší výkon a asi jsem zaujal některé lidi natolik, že pro mě hlasovali prostřednictvím esemesek. Nemám tušení, kolik jich bylo, ale ještě v sobotu večer mi v televizi naznačili, že jich bylo dost.
Absolvovali jste slowfox, který je označovaný za tanec pravdy, prý jde o nejtěžší tanec na světě. Byla to zabíračka?
To mi taky říkali, že jde o těžký tanec. Ale je to pořád pata špička... Ovšem jestli jsem to tančil dobře, to fakt nevím. Jen jsem se snažil držet tělo, což jsme trénovali. Jistá záběr možná spočívá v tom, že nesmíte tlačit dopředu vršek, ale nohy.
Víte, co vás čeká příští sobotu?
To bude krapet náročnější. Napřed samba, kterou půjde každý pár individuálně, o té něco vím. Ale pak má být salsa, do níž půjdeme všichni najednou a porota bude vyřazovat. Může být, ale teď opravdu nemám tušení, co salsa je.
V sobotu opustila soutěž bývalá trojskokanka Šárka Kašpárková. Mrzí vás to?
Někdo musel vypadnout. Byl jsem předem smířený s tím, že to budu já, už od druhého kola si říkám, že jedu nadplán. Takže jsem spokojený, ale myslím, že Šárka taky - bylo to něco nového, je tady spousta legrace. A taky trochu tance, no...
Patronkou Kašpárkové je Barbora Špotáková. Nebyla by to soutěž pro ni?
Už jsem jí říkal, že bude zářit v příští StarDance, ale prý ani zaboha. Jenže jsem přesvědčený, že by se všechno naučila - hlavně musí pořádně rozhýbat kotníky, a to ona umí.
Pořadí čtvrtého tanečního večera1. modelka Taťána Kuchařová, Jan Onder 40 bodů |
Už jste si zvykl, že publikum je při taneční soutěži mnohem blíž než při atletických závodech?
Jo, docela jo. I když... Když jsme minule tančili jive, tak mě reakce diváků zaskočila. Jak jsme s Jitkou začali, tak publikum začalo fandit a křičet a já úplně zapomněl na techniku. Tak jsem se aspoň snažil držet rytmus a dopadlo to dobře. Tehdy jsem si vzpomněl, jak jsem v roce 1982 ve finále mistrovství Evropy v Aténách začal házet blbě a po dvou pokusech jsem vůbec neměl na užší finále osmi. Trenér, pan Vlček, na mě v tu chvíli z tribuny zařval - vys... se na techniku a dej žíni! Tak jsem ho poslechl, třetím pokusem jsem se do té osmičky suverénně dostal a nakonec z toho bylo zlato.
Při sobotní soutěži jste diváky pobavil i systémem sloužícím k zapamatování kroků prostřednictvím slov "šup a dva a vánočka". Jak jste na to přišel?
Kdepak, to všechno vymyslela Jitka, je fakt šikovná. Taky jsme měli ťuk, krok, ťuk, nebo Gagarina, letadlo a bowling. Jitka to umí vysvětlit opravdu dobře.
Moderátor Marek Eben prohlásil, že když vás viděl poprvé, napadlo ho přirovnání k tiráku, který chce zaparkovat před hypermarketem. Nedotklo se vás to?
Kdepak, ani náhodou, to mě rozhodit nemůže. Marek umí pobavit, je to prima chlap. Ale myslím, že i on ví, že když jsem s taneční přípravou před třemi měsíci začínal, měl jsem stojedenadvacet kilo a teď mám sto třináct.
Vypadáte velmi spokojeně. Cožpak taneční příprava není především dřina, o které mluvili někteří z vašich sportovních předchůdců v soutěži?
Je pravda, že trénujeme patnáct i víc hodin v týdnu a že mě začalo bolet koleno. Ale taneční soutěž si především užívám.
