Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Hurikán utichl a svět snookeru je po něm k nepoznání

Alex Higgins - legenda snookeru | foto: Profimedia.cz

27 2010
Říkal si Hurikán, ale nebyl to kluk jako ty. Nebyl to kluk jako žádný jiný. Legenda snookeru Alex Higgins, jenž v sobotu ve věku 61 let podlehl rakovině krku, byl originál každým coulem. Jeden z největších, jaké kdy sportovní svět měl.

"Byl to muž, který zcela uhranul davy. Bez něj by snooker nebyl tak populární, nebyly by žádné televizní přenosy," poklonil se šestinásobný mistr světa Steve Davis.

"Svým křikem a údery, které nerozdával zdaleka jen tágem na stole, přitáhl Alex ke snookeru lidi, kteří by ho jinak vůbec nesledovali." Právě Higgins podle mnohých vyvedl snooker z hospod do moderní éry, navíc tak učinil neopakovatelným způsobem. Přezdívku Hurikán získal podle rychlého stylu hry, ale seděla i na jeho život – jako vichřice ani on nešel spoutat.

Zatímco ostatní trénovali, Higgins šel z mejdanu na mejdan, užíval marihuanu i kokain, kouřil, a především nezřízeně pil.

Alex Higgins - legenda snookeru

Panáka whisky a zapálenou cigaretu si neodpustil ani na turnajích: když nebyl za stolem, srkal skotskou a labužnicky šlukoval.

Pak se postavil a hrál jako bůh. V letech 1972 a 1982 se stal mistrem světa, ale stejně památné jsou i jeho eskapády. Hlavičkou kupříkladu srazil rozhodčího na britském šampionátu 1986, jindy zase sudího "sejmul" dobře mířenou ránou do břicha, soupeřům vyhrožoval zabitím.

Byl protivný, nesnesitelný, rozhodně žádný gentleman, jaké si u snookeru představujeme. Právě v tom bylo jeho kouzlo, jak líčí Davis: "Alex byl zvíře ve společnosti pánů s motýlkem, ale měl vždy srdce na dlani a ve sportu, kde se skrývají emoce, si každý mohl přečíst, co právě cítil.

Tohle jako magnet přitahovalo lidi." Rodák z Belfastu se v mnohém podobal jiném slavnému krajanovi, geniálnímu fotbalistovi Bestovi: talentem z nebes, nevyzpytatelnou povahou i marným bojem s alkoholem.

Jednou se vsadil, že vypije vodu po holení, dokázal to, a i když mu pak bylo příšerně, sarkasticky vzpomínal: "Udělal jsem zázrak a lidé mysleli, že jsem Ježíš."

Protože mu nic nebylo svaté, výsměšně reagoval v roce 1998 i na nález zhoubné choroby: "Vážně si myslíte, že má tahle potvora proti mně šanci?" Měla, bohužel... Rakovina byla nerovný soupeř, ale on se odmítl sklonit. A dál hrál, k nadšení tisíců.

Letos při posledním interview už jen na kost vyhublý vyčerpaně sípal, byl zjevně mužem na konci cesty. Přesto tento rebel bez pauzy popíjel černého guinnesse a vtipkoval. Věrný snookeru a hlavně sám sobě až do smrti. Vítr nezlomíš.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze