Jinak líbezný obličej Any Ivanovičové byl zamračený jako nebe před bouřkou. Málem z něj sršely blesky, když se naštvaně otáčela na své trenéry do lóže.
Jasná favoritka ve třetím setu ztrácela zbytky pohody, česká kvalifikantka ji tlačila. Desátou dvojchybou jí favoritka nabídla brejkbol a forhendem do pásky jí poslala do vedení 5:2.
Před šesti lety utekla Hradecké ve Wimbledonu ze dvou mečbolů. Tentokrát si soupeřka dala záležet a i s přispěním Srbčiny chyby partii uzavřela.
Stadionem se rozlehlo radostné zapištění. Překvapivá vítězka zaťala pěsti, zaklonila hlavu a slastně zavřela oči.
Zatímco Ivanovičová nakvašeně pelášila do šatny, Hradecká si užívala šťastnou chvilku, zvlášť po minulém roce zničeném zraněními a potížemi s astmatem. Ještě dvě hodiny po utkání se nemohla přestat smát. „Pořád nevěřím, že jsem postoupila,“ řekla.
V Aucklandu jste zvládla kvalifikaci, porazila jste Kuzněcovovou. I tady jste počtvrté vyhrála. Čím to, že jste do nové sezony vtrhla tak úspěšně?
Moje tělo drží pohromadě, jsem zdravá. Vyléčila jsem loket, můžu servírovat naplno. Nechala jsem si udělat test intolerance na jídlo, změnila jsem stravu. Tím pádem mi odpadly dýchací problémy, i po třísetových zápasech v Aucklandu jsem se cítila fit. Povedla se nám příprava a posílily mě vyhrané tříseťáky v Aucklandu.
Jak jste upravila jídelníček?
Kdybych musela oželet všechno, co mi nesvědčí, tak bych se podle dietologa Petra Havlíčka vůbec nenajedla. Vyšlo mi asi 45 druhů jídla. Ale hlavní je vyhýbat se mléku, vajíčkům a lepku.
Což je dost těžké...
To je. V Aucklandu jsem jela na polomáčené sušenky, které můžu. Naštěstí mi je přivezli i sem do Melbourne.
Vypadáte víc fit. Cítíte se tak?
Pár lidí mi to už říkalo. Váha je sice stejná, ale cítím se na kurtu výborně. Sama sebe občas překvapím, že jsem u míčů daleko rychleji než minulý rok.
Kam triumf nad Ivanovičovou patří v galerii vašich singlových úspěchů?
Hodně vysoko. Potřetí se mi podařilo porazit někoho z desítky. S Anou už jsem hrála na Wimbledonu, kde jsem bohužel neproměnila dva mečboly. Ten zápas mi přesto hodně pomohl. Věděla jsem, že se s ní dá hrát. Sice jsem si po prvním setu říkala: „No potěš!“ Ale naštěstí se to otočilo.
Bleskla vám v závěru střetnutí hlavou vzpomínka na promarněnou šanci?
Jo jo. V Aucklandu jsem měla se Světlanou Kuzněcovovou taky 5:2 a nedoservírovala to. Tentokrát jsem se zařekla, že musím udělat hned první podání.
Abyste si vyzkoušela centrkurt, musela jste v neděli hodně brzy vstávat, že?
To jo. Volno bylo akorát v 8:30 ráno, takže jsem se probírala v 6:45. To je na mě celkem brzo. Ráda si pospím. Když můžu, tam mě budík burcuje třeba až v deset hodin.
Pomohla vám ta příprava v Laver Areně?
Asi tři čtvrtě hodinky jsme si pinkli s trenérem. Všechno jsem trefovala. Říkala jsem si, že to je docela příjemný kurt. Ale dělili jsme se o něj ve čtyřech. Takže jak jsem tam přišla sama, byla jsem najednou hrozně maličká a kurt strašně velký. Hledala jsem se na něm.
Už jste psala domů, aby vám poslali vaše šťastné polomáčené sušenky?
Ještě mám tři balíčky, ty si šetřím. S nikým se dělit nebudu.
