Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Hokejový Petrohrad, nablýskaný i bídný

2 2000
-
Už dlouho se nestalo, a zřejmě zase dlouho nestane, aby hokejové mistrovství světa tak pohnulo životem velkoměsta, jako se to právě děje v Petrohradě. V dobrém, i špatném.

KRÁSA A BÍDA

Rusové jsou hrdí na to, že šampionát dokázali uspořádat, a úsilí, s jakým vylepšili Petrohrad, se dá stěží vypovědět. Pravda, všechno se dokončovalo na poslední chvíli, jak je tady zvykem. Kuchař české výpravy Josef Ulrych se byl před dvěma týdny podívat na své budoucí pracoviště, a když se teď vrátil, měl pocit, že je v jiném městě. Kam zmizely ty zvlněné silnice poseté krátery? Kde je to staveniště plné trubek, betonových skruží a výmolů? A ta špína? Na tom pracovaly tisíce dělníků a vojáků. Vzorně zarovnaná hlína s rašící trávou, nový asfalt na silnicích, všechny sloupy natřené, fasády zářivě bílé, okna už nejsou zaprášená, zabahněná auta jsou náhle čistá, všude svítí veselé barvy. Okolí obou stadionů, kde se šampionát hraje, vypadá jako palácové zahrady blízko Ermitáže. Vždyť se také nová hala jmenuje Palác Petra Velikého. Sáhnout po jiném jménu, to město svému zakladateli ani nemohlo udělat. "Jsem rád, že tady mistrovství je," říká taxikář Vasilij, majitel patnáct let starého žigulíka se 180 000 kilometry na tachometru, kde musíte vší silou prásknout dveřmi, jinak se nezavřou. "Aspoň opravili silnice. Určitě pomohl Putin," zmiňuje nového ruského prezidenta. "On se tady narodil, tak proto." Vladimir Putin přijel šampionát osobně podpořit. Společně s šéfem Mezinárodní hokejové federace Rene Faselem ho slavnostně zahájil, přičemž mu nestrojeně a upřímně aplaudovalo 12 000 lidí ve vyprodané hale. Když se předtím ruský prezident pohyboval po městě, provázely ho málem vojenské manévry. Už tak neobvykle obšancované ulice, kde na každé křižovatce stojí policista, se ještě víc zaplnily uniformami. Turisté, kteří se toulali na nábřeží Něvy, sledovali, jak milice a dopravní policie uzavírá jednu ulici za druhou, u každých schůdků k řece stáli dva ozbrojení muži. V okolí Ermitáže a Zimního paláce, kudy vede šestiproudová silnice se rozprostřelo náhlé ticho, jak strážníci odklonili dopravu. V Praze by okamžitě vznikla zácpa, protože by každý řidič zastavil, vyptával se, dohadoval a protestoval, tady stačí jediné přísné gesto policajta a všichni poslušně otočí volantem. A tak jen cizinci, chodci, kteří jsou také nemilosrdně odkázáni do vedlejších uliček, pátrají, co se děje. Mladík v uniformě ztiší hlas, jako kdyby vyzrazoval služební tajemství, a špitne: "Preziděnt prijéchajet!" a tváří se spiklenecky. A už je to tady: nejdřív přijíždějí policejní vozy, jeden, druhý, deset, dvacet. Pak černé diplomatické limuzíny, zase policie, limuzíny, motorky a zase limuzíny. Tam někde za černými skly zřejmě seděl prezident.

ZIMNÍ A JINÉ PALÁCE

Nový stadion Petra Velikého přišel na 80 milionů dolarů, oprava třiadvacet let staré haly Jubilejnyj stála dalších 6, celkem skoro 3,5 miliardy korun. Třiadvacet let starý stánek byl kompletně přestavěn. Vevnitř je všechno nové, podlahy, stěny, záchody, šatny, sedadla na tribunách, na kratší strany haly nakoupili Rusové obří obrazovky. Jediné, co připomíná věk stadionu, je střecha olezlá rzí. Jinak je dojem dokonalý. A ještě o mnoho lepší je to v nové budově. Dřívější královnu evropských arén, halu Globen ve Stockholmu, nahradila později Hartvall Arena v Helsinkách. Její kopie, postavená švédskou firmou Skanska v Petrohradě, je teď bezpochyby nejluxusnějším hokejovým stánkem Evropy. Nový ledový palác stojí poněkud stranou z centra, asi dvacet kilometrů od Zimního paláce. Přesně ve stylu města kontrastů, švihácké krásy a ukrutné bídy vrazili přepychový stadion poněkud nevhodně doprostřed betonového socialistického sídliště, mezi nově natřené, ale přece jen paneláky. To je ale poslední, co se dá hokejovému chrámu vytknout. Člověk těžko dokáže uvěřit, že opravdu sedí na tribuně v Rusku. Krásné, smaragdově zelené vypolstrované sedačky, dodávají vnitřku haly decentní nádech. Pod stropem visí elektronická kostka se čtyřmi velkými obrazovkami. I tuctový zápas Bělorusko - Ukrajina v tomto prostředí vypadá nějak důstojněji. Pokud jste Čech, musíte pořád myslet na to, proč země olympijských a světových šampionů je úplně poslední, která pořád takový chrám nemá. A hned tak mít nebude. Všechno voní barvami, co tak tak stačily uschnout, než vešli první diváci. Během generálky na šampionát, při přátelském utkání Rusko - Kanada, ještě nebylo všechno připraveno. "Kde budou sedět novináři? Kde je tiskové středisko?" vyptávali se muži od tisku dva dny před začátkem. "Tady," ukazovali pořadatelé na prázdné betonové schody a do prázdné chodby. "Vsjó búdět!" A bylo, po ohnivém nonstop finiši dělníků a vojska. Petrohrad se zase jednou přiblížil Západu, jak si to přál Petr Veliký.

LÍBÍ SE VÁM TADY?

Rusové si slíbili, že uspořádají mistrovství ve velkém stylu. Hokejový blázinec, jaký ve městě vypukl, se dá přirovnat jedině snad k olympijským hrám. Hlavní ulice pořád křižují oficiální autobusy s policejním doprovodem, ve výlohách vystavili stylové dekorace a suvenýry, v televizi běží neustále reportáže a přímé přenosy. Hlavním námětem je především ruský Tým snů, kolem kterého se vytvořilo takové ovzduší, že pokud teď nevyhraje zlato, upadne v nemilost. V oblibě druzí v pořadí jsou Američané a Kanaďané. Pořadatelé se pořád ujišťují, jak se tady výpravám líbí, a tak se stále dokola opakují tytéž otázky. Jak se vám tady líbí? Co říkáte nové hale? "Je to fantastické," řekl švédský generální manažer Peter Wallin. "Jsme absolutně spokojeni se vším," sdělil americký veterán Phil Housley. "Mně se tady líbí, vážně," podotkl český kapitán Robert Reichel.

ZA OPONOU

Je vám asi jasné, že se neopravily všechny silnice v tom obrovském městě, kde slavná hlavní třída, Něvský prospekt, měří pět kilometrů. Ukáže se, že úpravy města pro světový šampionát někde připomínají potěmkinské vesnice. Protože úplně rezavou lucernu novou vrstvou barvy neopravíte a drolící se fasádu také ne. Je to zvláštní pocit cestovat po ulicích, kde chodil Puškin a Dostojevskij, vidět ty tajuplné a kouzelné paláce, nábřeží a zvedací mosty, ale vidět to všechno z okénka tramvaje, která připomíná tu českou, jen kdybyste ji namočili a nechali dvacet let na dešti a mrazu a ještě jí vykopli světla. A pak nechali drkocat po kolejích, kde rychlost nad deset kilometrů za hodinu hrozí vykolejením. Město se prostě rozpadá před očima, i když je teď celé natřené a ozdobené plakáty, vlaječkami a fáborky s nápisy "Čempionát mira 2000". "Určitě by bylo lepší vložit peníze, které se utratily za nový stadion, do oprav města," říká Anna Petrovna, která prodává u stánku průvodce městem. "Ale zase bez mistrovství by se neudělalo nic, všechny peníze jdou už léta jenom do Moskvy." Je to zvláštní pocit, podívat se na Senné náměstí, kam přišel Dostojevského hrdina Raskolnikov se sekyrou ve Zločinu a trestu, podívat se do Ermitáže, kterou můžete procházet celý život, a stejně nepoznáte všechno, ale potom potkat veterána, který přežil blokádu města za druhé světové války a teď dostává na penzi měsíčně tři sta rublů, asi čtyři sta korun. Tolik stojí jedna cesta taxíkem z haly Jubilejnyj, kde hrají reprezentanti, do superluxusního hotelu Pribaltijskaja, kde bydlí.

HOTEL

Tam se po obrovských chodbách s vysokými stropy procházejí hokejisté. Spí ve výstavních pokojích jako v Sheratonu někde v Las Vegas, na jídlo chodí do rozlehlé jídelny s výhledem na Finský záliv. V reproduktorech ševelí klasická hudba. Ale nezapomeňte, je to Rusko. Proto s hotelem sousedí oprýskané betonové stavení. Proto dostat se k budově je stejně těžké jako mluvit nahlas v mauzoleu nebo přelézt kremelskou zeď v Moskvě. Už na ulici, odkud je ke vchodu ještě dvě stě metrů, stojí policista a zastavuje každý vůz. Když se prokážete akreditací, nevrle kývne hlavou a může se jet dál. Ale jen k závoře, u které sedí hlídač ve vyvýšené budce. Znovu stejná procedura, ale tentokrát se někam telefonuje a všechno trvá dvakrát tak dlouho. Nakonec i tady dostává řidič taxíku svolení a závora se zvedá. Uvnitř hotelu to vypadá stejně jako na ulicích v centru. Totiž na každém rohu stojí dva policisté s přísnými pohledy.

O DIVÁCÍCH

Pořadatelé měli zpočátku problémy s prodejem vstupenek. Chaotická nabídka hromadných balíčků na jeden den nebo na celou skupinu zkrachovala. Jakmile ovšem pustili vstupenky do volného prodeje, vypukla o ně bitva. U předprodejů, zejména u Paláce Petra Velikého, stáli Rusové stometrové fronty. Zápasy ruského Týmu snů s patnácti krajánky z NHL jsou dopředu vyprodány, a tak lidé nakupují i lístky na méně zajímavé duely. A tak i na zápas Česko - Norsko přišlo skoro 2000 návštěvníků a na Ukrajina - Bělorusko ještě víc. Nejvíc turistů přijelo podle očekávání z Finska, odkud je to lodí nejblíže. Z Česka poprvé po letech nepodpořil národní tým téměř nikdo, s výjimkou čtyř mužů ve valašských kloboucích. Zřejmě nejen hokejisté se této země bojí.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze