Kolik jste si vyslechl pochval?
Nejen naši, ale i zahraniční atleti za mnou chodili a chválili nás jako organizátory, že to bylo něco neuvěřitelného. Myslím si, že jsme zcela jistě vytvořili i rekord v návštěvnosti halové Evropy (od čtvrtka do neděle přišlo 52 284 diváků), protože nikdo takhle velkou arénu neměl. Báli jsme se, abychom ji zaplnili, ale to, co se stalo, je úžasné.
Budete šampionátem žít ještě dlouho?
To nejde, všechno rozebíráme, co nejdřív musíme být z arény pryč. Budovali jsme ji čtrnáct dnů a za den a půl to musíme zmizet, protože tu bude koncert, hokej... Pak to hodně oslavíme, což je potřeba, abychom neurazili sportovního boha, a potom přijde práce – účtování, mraky papírování.
Jak dlouho potrvá?
Doufám, že si s tím poradíme během měsíce a půl, všechno uzavřeme a zjistíme, že jsme byli úspěšní.
Byli?
Rozpočet 150 milionů korun byl dán dopředu a s čistým srdcem můžu říct, že zcela určitě nebudeme mít žádný dluh vůči komukoli. Když něco zbude, vždycky se to investuje do atletiky, ale naší prioritou bylo, aby byl vyrovnaný rozpočet a ten zcela určitě v nejhorším případě bude.
Zhodnoťte šampionát pohledem člověka zevnitř.
Při takovýchto akcích nikdy nic nefunguje na sto procent, ale myslím si, že my jsme minimálně na 97 procent fungovali.
Co byl největší zádrhel?
Všechno, co připravujete, se v momentu, kdy přijdou tisíce lidí, mění. Všechno si musí sednout a operativně měnit.
Pustil byste se do takové akce znovu?
Dneska už ano a už bych se na to i těšil, protože vím, jak to dělat, aby to nebylo tak stresující. Za dva roky nás čeká kontinentální pohár, což je další obrovská výhra a na tu jsme nějakým způsobem připraveni.
I evropský šampionát by se v Praze mohl někdy zopakovat?
To teď nelze předjímat. Vím, že po této události snahy budou, protože lidi pochopili, že to myslíme vážně, že nejsem žádní amatéři, atletiku známe léta a víme, co je potřeba pro ni udělat. Teď říct, jestli bude v O2 areně něco dalšího, je hrozně předčasné. Ale myslím si, že je na čase o tom uvažovat.
