Ráno před závodem si vyholil hlavu do hladka, přímo mu svítila. To bylo ve středu, kdy v rozplavbě na prsařských 100 metrů překonal svůj český rekord o 71 setin vteřiny. A večer dospurtoval do finále. Druhý den, to bylo včera, si Daniel Málek ráno hlavu oholil znovu. Prý mu už drhla. Připravil ji, aby jako hladká koule prorážela vlnu, kterou prsaři svým stylem nad vodu, pod vodu, před sebou hrnou. Neměla jej brzdit ani o miliontinu vteřiny. Jeho Janu to doma nevyděsí, sama mu už strojkem hlavu nakrátko přejížděla. Málek nenosí dlouhý trikot, a proto se vyholuje celý. Na zádech mu dělá lazebníka kolega Víťazka. Nikde ani chloupek na těle Atlanta, i sochař Matyáš Braun blahé paměti, který tyhle svalovce tesal, jak podpírají zeměkouli, by z něho měl radost. Málek umí lámat rekordy, když to kolem vře a hvězdy se do bazénu jen hrnou. Jeho jednoduchá matematika se točila kolem času 1:02 minuty. Co by bylo pod, je český rekord. Hned jak doplaval, mrknul na výsledkovou tabuli. Jen aby tam byla jednička, přál si vroucně. Byla: 1:01,56. A večer v semifinále to skoro na puntík opakoval, dohmátl o čtyři setiny později. Co dělá plavec mezi dvěma závody? Leží. Kouká do stropu. A taky chvilku čte. Dá si masáž. Je přesně naprogramován. Nic s ním nehne. To je škola jeho trenéra Petra Přikryla, který jej před léty vytáhl z maléru. Oba jsou koumáci. Někdy přemýšlejí o každém tempu až moc. Přikryl je tu s ním, i když nikoli oficiálně akreditován. Do vesnice nesmí, k závodnímu bazénu jej nepustí. K tréninkovému ale pronikne. "Jeho rady mě uklidňují." Málek postoupil jako šestý do olympijského finále, pro české plavání je to velká sláva. Naposledy mu takový dárek špendýrovala Olga Šplíchalová v Barceloně 1992. "Favorité jeli všichni naplno, karty jsou vyloženy, teď se už jen ukáže kdo s koho," uvažoval Málek před svým životním závodem. Páté místo za 1:01,50. Další český rekord. Hlavu si oholil důkladně.
18. září 2000
