Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Hlavně neusnout v sedle. Cyklistka vyráží na tour kolem Slovinska

Hana Ebertová | foto: Petr Janouš

12 2010
Na začátek čísla: délka závodu 1230 kilometrů, převýšení čtrnáct kilometrů, časový limit 72 hodin. Rozumíte tomu? "Jo, lidi to většinou nechápou," směje se ultramaratonkyně Hana Ebertová. Ve čtvrtek startuje extrémní cyklistickou tour ve Slovinsku.

Peloton Gira, který se právě vine po italských silnicích, tuhle štreku ujede až po devíti dnech závodění.

"Já bych to ráda zvládla pod 67 hodin," přeje si závodnice z Prahy. Ve slovinském pekle s názvem Dos Ras už viděla cíl dvakrát za 68 hodin.

"Jenže když bude půlku trati foukat vítr proti, tak se to nestihne," obává se. "To pak na sto kilometrech chytnete třeba tři čtvrtě hodiny sekeru. Když se zadaří, šlo by to pod 65 hodin. Chlapi pojedou tak za čtyřicet."

Ve složitém harmonogramu je do detailu rozplánováno, kdy jíst, kolik toho sníst, kolik kávy může vypít, kdy zastavit. Správně! Jen spánek do plánů nezapadá - jede se (skoro) non stop, i za tmy.

První noc nezavře oči vůbec. "Tu druhou a třetí tak třicet minut," popisuje. "Kritické jsou hodiny mezi druhou a čtvrtou ráno, kdy usnete i v sedle. Pak na mě z doprovodného auta musejí troubit."

Únava už bývá taková, že ji ani nevnímá. Přitom se tři čtvrtě závodu děsně nudí. "Loni jsem začala závodit na 900. kilometru," vzpomíná Ebertová.

Hana EbertováHana Ebertová

Taky dumáte nad tím, jak se dá vydržet skoro sedmdesát hodin sedět na kole? Zadek prý není takový problém jako kolena a žaludek.

"To se za ty roky naučíte, je to technická věc, otázka hygieny," líčí čtyřicetiletá závodnice. "Po toaletě se musíte umýt, namazat, převlíct. Proto vezu desatery kalhoty."

Navíc silnice ve Slovinsku jsou mnohdy horší než u nás. "Jednou jsme jeli asi 700 kilometrů vestoje, ochrnuly mi ruce," říká. "Ale za půl roku to rozchodily."

Takové martyrium jen pro dobrý pocit? Existují z třídenního trápení pozitivní zážitky?

"Je to o tom, že se umím kousnout a fungovat, i když jsem dole," vysvětluje. "Jsou to zážitky, které mají horolezci, nebo třeba jachtaři, když plují sami přes oceán. Zvednete se, i když stávkujete."

Jenže letos Ebertovou čekají poslední starty. Po patnácti letech extrémního závodění už nemá motivaci. "Závody mi budou chybět, trénink ne!"

Vždyť teď příprava spolkne 900 hodin ročně. "Kdybych nechodila do práce, tak je to v pohodě, ale problém je s regenerací, nestíháte spát," říká Ebertová. Do práce chodí na šestou, tam stráví osm hodin na nohou. "Vstávám v půl páté, ve dvě sednu na kolo a trénuju do tmy."

Autoři: ,






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze