Co bylo mezitím?
Areál vydělával! Od státu jej převzala komerční společnost Penrith Whitewater Center, peřeje ovládly rafty. Je libo půldruhé hodiny s instruktorem? Stačí zaplatit 72 australských dolarů na osobu, tedy zhruba 1500 korun.
"Na rozdíl od chátrajících Atén udrželi Australané kanál naživu. To je příjemné zjištění," říká na břehu Hilgertová, v září 2000 na této vodě olympijská šampionka. Jistě, zmizely tribuny, diváci se musí spokojit s travnatým svahem podél vody.
Sportovci však opět nalezli památné modré a bílé stany. Také hranatý pomníček u vchodu oživí olympijské vzpomínky. Na kovové desce jsou vyryti medailisté včetně zlaté Hilgertové a bronzového dua Jiras–Máder. "Tady to Francouzi podělali," ukazuje Tomáš Máder před cílem na místo, kde hrubka soupeřů přihrála Čechům medaili.
Plaketa na zdi velebí sponzory, kteří dotovali výstavbu areálu za 130 milionů korun. Částkou 400 tisíc přispěl i Český kanoistický svaz. Co by tehdy neudělal pro zachování vodního slalomu na hrách.
Olympijský Penrith býval skvostem, vrcholem vodácké architektury. "Když jsem ho viděl poprvé, úplně mě dostal. Teď mi přijde jako chudší varianta Atén," srovnává deblkanoista Jaroslav Volf. "Takový potok," s nadsázkou říká kolega Tomáš Indruch.
Přesto je kanál těžší než kdysi. "Dobetonovali překážky. Vlny jsou gigantické, přibyly válce," povídá funkcionář Jaroslav Pollert.
|
reklama |
A jak se změnili sami reprezentanti? "Jsem moudřejší," říká Máder. "Já klidnější," tvrdí Pavelková. "Já rozlámanější," prozrazuje Volf. "A já vlastně pořád stejná," dodává Hilgertová.
Tým od olympiády velkých změn nedoznal, byť obě ženy zvažovaly konec kariéry. "Myslím si, že to ve stejném složení doklepeme až do her v Pekingu," věští Pavelková. Hilgertová se jen usmívá. Na téma konec kariéry vždy zůstávala tajemná.
