V hlavě si naplánovala cestu na vrchol a počkala, než hlasatel nejdřív vyzve k medailím její americké soupeřky. "A já se klepala."
Pak ji hlasatel - anglicky i rusky - vyzval, aby si také došla pro cenný kov. Vyskočila na stupínek. "Vzala jsem to přes ten třetí," smála se.
Od člena Rady IAAF Ahmad Al Kamaliho převzala zlatou medaili. "I když jsem stála na stupních, klepaly se mi kolena," přiznala. Ruské publikum ji připravilo bouřlivé ovace. "Myslím, že z toho měli vysloveně radost. Asi fandí víc Slovanům, než Američanům."
Do zvuků české hymny začala zpívat. S úsměvem, který se později malinko rozechvěl. "Myslela jsem si, že budu hrdinka a nebudu brečet, ale trochu jsem brečela. Slza ukápla."
ZLATO. Zuzana Hejnová převzala medaili za vítězství v závodě na 400 metrů překážek, v němž porazila dvě Američanky - Dalilah Muhammadovou (vlevo) a Lashindu Demusovou.
Na rozdíl od doběhu finálového závodu oči nezavřela, nepřemítala si životní triumf. "Jen jsem si to užívala."
S medailí na krku už plánovala, kam kov nejcennější doma uschová. Rozhodování těžké nebylo. Krabičku se světovým zlatem uloží k bronzové olympijské medaili z Londýna. "Mám ji v knihovně v obýváku na rybičkách, takže ji každý den musím sundávat, když jdu krmit rybičky. Aspoň je každý den vidím," řekla.
Oslavu v uspěchaném prvním dnu v roli mistryně světa naplánovat nestihla. "Ještě vůbec nevím, jak to bude. Možná to bude něco spontánního, to je stejně nejlepší."
