Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hejnová odložila berle. Stejně mi pořád padaly, culila se šampionka

Zuzana Hejnová se zraněnou nohou v posilovně. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

21 2014
Další krok je za ní. Před pár dny, dva měsíce po operaci, konečně mohla odložit berle. Pardon, francouzské hole, které Zuzaně Hejnové, jež si na prahu roku zlomila zánártní kůstku levé, odrazové nohy, umožňovaly pohyb. "Někdy to s nimi byl horor," usmívá se mistryně světa na 400 metrů překážek a nejlepší česká sportovkyně loňského roku.

V jakém stavu je vaše noha teď?
Je docela v pohodě, můžu ji zatěžovat celkem bez omezení, už ani nekulhám. Jen ještě nesmím běhat - při tom se člověk nevyhne odrazům, což by bylo předčasné. Chodím plavat a cvičit jako dřív a už můžu šlapat na rotopedu.

Jaký byl život s berlemi? Byla to vaše první zkušenost s nimi?
Kdysi mi po výronu dali berle, ale po dvou dnech jsem je odhodila, protože mě od nich strašně bolely ruce. Takže teď to bylo vlastně poprvé, musela jsem být poslušná a trpělivá. Bylo to náročné, šest týdnů jsem chodila tak, abych nohu ani trochu nezatěžovala. Nesměla jsem na ni vůbec došlápnout, takže mě bolely ruce, byla jsem unavená. Až později jsem mohla nohu lehce zatížit.

Lidé zpravidla říkají, že jim francouzské hole často padají. Potýkala jste se s tím taky?
Jasně, skoro pořád! (směje se) Když jsem se snažila něco doma dělat, často byly na zemi - opřete je o kuchyňskou linku nebo o stůl a už se poroučejí. Ale nezapomeňte, že já toho moc dělat nemohla. Zkuste stát na jedné noze a vařit! Dlouho to nevydržíte.

Za různými kúrami a tréninky jezdíte po Praze autem?
Ano, naštěstí má automatickou převodovku, takže levou nohu nepotřebuji.

Doprava MHD vám tedy nic neříká?
Ale říká, do centra je rychlejší zajet tramvají.

A jaká je v tomto směru vaše zkušenost s berlemi?
Dobrá, pokaždé mě lidé pustili sednout. A když mě navíc poznali, což se občas stane, popřáli mi brzké uzdravení. To bylo milé.

Když jste nedávno sledovala halové mistrovství světa v Sopotech, nepřepadala vás lítost?
Mrzelo mě, že jsem tam nemohla závodit. Před zraněním jsem na tom byla dobře, myslím, že bych měla na dobré umístění, ale říkám si, že co se má stát, to se stane. A že je lepší přichystat se na léto.

Fotogalerie

Na dobré umístění byste měla na osmistovce, o níž se před sezonou hovořilo?
Ne, na hladké čtvrtce. I když můj trenér Dalibor Kupka by byl za půlku určitě rád, myslel na ni. Ale já si myslím, že bych v Sopotech běžela nejspíš čtvrtku.

Přední atleti se chystají do tepla, skupina Jana Železného už je v Jižní Africe. Nezávidíte jim?
Ne, protože naše skupina poletí v pondělí taky do Jižní Afriky, na pět týdnů. Nějaký čas tam budu pokračovat v tomhle režimu, tedy rotoped, cvičení v posilovně a tak, potom se uvidí. Doktor Vojtěch Havlas, který mě operoval v Motole, je optimista a říká, že v Africe určitě začnu klusat, možná i běhat.

Kdy počítáte, že byste mohla vběhnout do sezony?
Uvidí se, jestli mě nějak bude omezovat noha. Chci být připravená na srpnové mistrovství Evropy v Curychu, předtím bych ráda absolvovala pár závodů. Ale jestli to bude v červnu nebo v červenci, to už nehraje takovou roli. Počkám, až budu na závodění připravená.

Jak tedy budete na období s berlemi v rukou vzpomínat?
Měla jsem víc času, ale jen trochu, protože jsem se věnovala rehabilitaci a pořád jsem někde lítala. Bylo to náročné období, ale kolem byli prima lidi. Přítel Honza, který výborně vaří a moc mi od něj chutná, moje i jeho rodina. Všichni mi pomáhali.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze