Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Házenkářský král střelců Jícha: Diváci šílí a já si plním dětské sny

Filip Jícha | foto: AP

1 2010
Česká spojka pro Londýn. Zní to jako název detektivky a taky to může být pěkné drama – třeba se splněným sportovním snem na konci.

Teď obsah.

Česká házenkářská spojka Filip Jícha uchvátila svými výkony na mistrovství Evropy v Rakousku, kde se tenhle sedmadvacetiletý odchovanec plzeňské házené stal s 53 góly králem střelců a podle mnohých byl i nejlepším hráčem turnaje.

Ostatně, proč ne? Už dlouho není pochyb o tom, že Jícha patří ke světovým hvězdám tohoto sportu.

"Jsem k sobě největší kritik, ale ano – teď se cítím velmi dobře," říká.

Filip Jícha

Házenkářská superstar

Narodil se 19. dubna 1982 v Plzni.


Právě na západě Čech začínal s házenou a dnes platí za jednoho z nejlepších hráčů světa. Prošel Duklou, krátce hrál v arabských zemích a přes švýcarský St. Gallen a německé Lemgo prošel do Kielu, jednoho z nejlepších klubů světa.


Úspěchy jeho kariéry: Jícha se stal nejlepším střelcem Eura 2010, byl i králem kanonýrů Ligy mistrů, dvakrát získal titul v německé bundeslize, považované za nejlepší soutěž světa.


V čem všem je dobrý? Jícha na Euru vládl nejen střelcům, dominoval také mezi nahravači i v počtu získaných míčů, k tomu skvěle brání. Dokonale umí využít svých fyzických parametrů: měří 201 cm, váží 103 kg.


Co může dokázat? Chybí mu výhra v Lize mistrů a také úspěch s reprezentací. Díky Jíchovi živí čeští házenkáři sen o olympiádě, kde byli naposledy v roce 1992.

A ten Londýn? Česko skončilo na Euru osmé, což dává šanci snít o olympiádě, kde házenkáři nebyli od Barcelony 1992. Nejprve se ovšem český tým musí z červnové baráže přes Srbsko probojovat na mistrovství světa 2011 do Švédska, odkud na hry do Londýna postoupí sedm nejlepších zemí.

"Olympiáda je sen. Pokud se tam dostaneme, bude to pro mě jako zlato z mistrovství světa," líčí dvoumetrový obr, jenž skvěle vydělává v bundesligovém Kielu a ve čtvrtmilionovém městě na severu Německa platí za sportovní superstar.

Přesto se pořád po utkáních s radostí podepisuje malým českým fanouškům na tričko a při rozhovoru pro MF DNES se přes telefon ochotně baví přes půl hodiny. Možná proto, že Jíchovo heslo zní: "Hlavně buď pořád na zemi. Chválit se je začátkem konce."

V Kielu vás na ulici pozná a pozdraví vlastně každý. Kdy to tak bude v Česku? Až se házenkáři probojují na olympiádu?
No, bylo by to hezké. Ale už teď, chvíli po návratu z mistrovství Evropy, jsem zaznamenal, že se lidi opravdu zajímali. Že za mnou přijdou a řeknou: Bylo to pěkné, drželi jsme palce. Olympiádou bychom mohli našemu sportu hodně pomoci a ještě víc vstoupit do povědomí.

Když je řeč o Kielu, ten platí za jeden z nejlepších klubů světa, a i díky němu jste se dostal mezi elitu. Zkuste jej představit. Co znamená třeba v přirovnání k fotbalu?
Kiel je Barcelona, Real Madrid, Manchester United, obrovský gigant ve svém sportu. Zázemí je na nejvyšší profesionální úrovni. A to, co dělá Kiel Kielem, je zájem ze strany fanoušků. Na severu Německa je to někdy až gigantické: víte, že vyběhnete na palubovku, v hledišti bude 10 500 diváků a budou šílet, to je splněný dětský sen.

Kolik zaměstnanců třeba pro klub pracuje, kolik se jich stará přímo o vás hráče?
Když si vezmu naši novou kancelář, kde je jen manažer a ti, co se starají třeba o vstupenky a fanoušky, tak už tam sedí 10 lidí. Pak jsou tu fanshopy, naši kustodi, čtyři fyzioterapeuti, jeden osteopat (specialista na poruchy kosterní soustavy), dva lékaři. A to je jen úzký okruh lidí, se kterými se potkávám každý den.

Co zájem médií? Na Euru se o vás hlavně němečtí novináři ve volných dnech docela "prali".
V reprezentaci je to jiné, v Kielu všechno řeší klubový mluvčí. Tedy to, s kým a kdy se budu bavit. Nebudu říkat, že je to vždycky super, někdy člověk nemá náladu, ale já si tohle můžu kontrolovat – když náladu nemám, zavřu se doma.

Česko - Polsko: Filip Jícha (vpravo) bojuje o míč s Marcin Lijewskim

Česko - Polsko: Filip Jícha (vpravo) bojuje o míč s Marcin Lijewskim

Dělá vám zájem médií dobře, nebo jej nijak zvlášť nemusíte?
Obecně s tím nemám problém. Tuhle část života si spíš užívám.

Povězte ještě, co dalšího dělá váš klub tak výjimečným?
V Kielu je třeba jeden člověk pouze na speciální úkoly: cokoli potřebuju, kdykoli mám nějaké přání, nějakou touhu, tak on je tu od toho, aby to splnil. Když mi třeba přiletí rodiče, odjede pro ně na letiště.

To je hodně i na poměry v českém fotbale nebo hokeji, o házené ani nemluvě. Přesto, cítíte doma po Euru teď zvýšený zájem o házenou?
Určitě, ohlasy od lidí byly velké. Nikdy bych nevěřil, že se v Česku bude o náš sport zajímat tolik lidí. Buďme pevně nohama na zemi, porazili jsme jen dva soupeře. Ale dokázali jsme fanoušky bavit.

A vy především. Nejlepší střelec, nejlepší hráč, světová hvězda, to všechno teď slyšíte. Už jste si na podobná slova za kariéru zvykl?
Vím, jak všechno běží rychle. Jednou se daří, ale hned v dalším zápase zase musíte potvrdit, že to předtím nebyla náhoda. Důležitý je můj vnitřní pocit: když jsem sám se sebou spokojený, vím, že to bylo O. K.

Už od mládežnických kategorií jste platil za velký talent, v reprezentačním áčku jste debutoval v 18 letech, teď záříte v německém velkoklubu. Zažil jste vlastně dobu, kdy pochvaly nepřicházely?
Měl jsem období, kdy jsem byl na sebe naštvaný, protože jsem na hřišti dělal věci, které jsem nechtěl. Nebo jiná věc: před dvěma lety jsem si zranil koleno a byl půl roku mimo hru. To se pak všechno okolo vás strašně rychle zavře a musíte se snažit znovu si vybojovat cestu zpátky. V těchto časech poznáte, jak všechno dokáže rychle utéct. Takové fáze jsem měl a mít budu.

Česko - Slovinsko: Filip Jícha se probíjí přes Vida Kavtičnika

Česko - Slovinsko: Filip Jícha se probíjí přes Vida Kavtičnika

Máte se vlastně ještě v čem lepšit?
Když někdo říká, že hotový hráč se ve fotbale, hokeji nebo v házené tvoří do 25 let, já nesouhlasím. Je mi 27 a dejme tomu každý měsíc mi přijde, že dokážu do své hry zase začlenit něco nového.

A co hlava, jak velkou roli pro vás hraje psychická příprava?
Fyzička je samozřejmě hodně důležitá. Ovšem často je to na hlavě – právě ona musí vyprodukovat pokyn tělu, aby udělalo věci tak, jak má. Myslím, že když jste otevření, můžete se učit pořád.

Mimochodem, když je řeč o těle: jak moc je teď to vaše zničené? Na Euru jste sehrál šest zápasů za 10 dní a po souboji s Polskem jste prý usnul až o půl čtvrté ráno.
Normálně se spánkem nemám problémy. To bylo jen po tomhle zápase, byl takový smutný (Češi prohráli o jediný gól 34:35). Únava je teď obecně velká, ale dostal jsem od trenéra klubu tři dny volna, abych strávil čas s rodinou.

To je teď váš největší relax? Máte rád knihy, golf, další sporty. Dostává přednost půlroční dcera Valerie?
Budu se věnovat jen rodině a nesportovním, neházenkářským věcem, tohle volno bude pěkné zpestření sezony. Házené teď bylo opravdu dost, ale to na druhou stranu neznamená, že bych si od ní chtěl dávat nějakou delší pauzu.

Asi i proto, že máte za sebou mistrovství Evropy, které vyšlo nejen vám, pro český tým bylo nejspíš nejlepší za poslední desetiletí. Právě 10 let za reprezentaci hrajete i vy, souhlasíte s takovým tvrzením?
Stoprocentně. Konečně se vydáváme cestou, o které jsme strašně dlouho hovořili, ale moc toho neudělali. Teď jsme dokázali držet krok s velkými soupeři. Kdybychom z toho sami nebyli překvapení, třeba bychom i vyhráli nad mistry světa z Francie. Nebyly tam diametrální rozdíly jako dřív, už chybí jenom malinkaté detaily. Z toho mám radost.

Česko: Filip Jícha

Česko: Filip Jícha při střelbě.

Řada lidí se u televize podivovala, že oddechové časy jako by neřídil trenér Martin Lipták, ale místo něj Filip Jícha. Jak to tedy je?
Házená je obrovsky náročná hra na myšlení, na řízení postupného útoku, obzvlášť pro nás to je Achillova pata. Při time-outu máte jen minutu a nejde, aby křičelo 15 lidí najednou. Vždycky je někdo určený, a tu důvěru jsem dostal já. Trenér, pokud při zápase nevidí nějakou zásadní systémovou chybu, nám už informace podal. Při time-outu je důležité spíš to, aby se domlouvali hráči spolu.

Vy i další hráči si trenéra Liptáka pochvalujete právě za volnost, kterou vám dává. Zkuste to rozvést, prosím.
Dal nám důvěru v tom smyslu, že jsme si věci mohli dělat na tréninku podle toho, jak jsme věřili, že to bude fungovat. Přitom zodpovědnost padala na jeho hlavu. Dodává strategii a řídí nás při hře, ale myšlenky vycházejí po vzájemných rozhovorech od nás. Klobouk dolů, trenér musí být persona, aby tohle dovolil. Ale ta chemie mezi námi seděla a myslím, že jsme se prezentovali tak, jak by měl zdravý tým vypadat.

Jakkoli na Euro převažují pozitivní ohlasy, přece jen: co když někdo namítne, že jste skončili až osmí?
Já bych to taky za žádný velikánský úspěch neoznačoval, mám radost hlavně z předvedené hry. Nejlepší je, že jsme se vydali tou cestou, kterou chceme jít, a dokázali jsme, že by to fungovat mohlo. I pro mě je osmé místo neuspokojivé.

Ale z té lepší stránky: na olympiádu projde z mistrovství světa sedm týmů, 8.místem na Euru jste se do hry o Londýn přihlásili, ne?
Vím, že se na olympiádu můžeme dostat. Když budeme pracovat a mít třeba i trochu štěstí v losu, je v našich silách se o to poprat. Hrozně mě těší ta vlna nadšení, pozitivní energie. Proto doufám, že budeme od příští akce zase trénovat jako buldoci, Londýn by byl sportovní sen.

Česko - Francie: Filip Jícha (druhý zleva) střílí

Česko - Francie: Filip Jícha (druhý zleva) střílí

I proto, že zatímco s Kielem jste hrál dva roky po sobě finále Ligy mistrů, s reprezentací jste nepronikl do elitního klubu nejlepších?
Já svoji kariéru musím dělit na klubovou, kde můžu mít ty zcela nejvyšší cíle, a tu s nároďákem. Ano, můžeme se třeba poprat o semifinále MS, je to s troškou štěstí možné. Ale postoupit na olympiádu, to by pro mě osobně bylo jako vyhrát zlato na světovém šampionátu. Pro sportovce to je přece ohromná čest.

Čest je i působit v jednom z nejlepších týmů světa a tam být tahounem. Co myslíte, co by o vás řekli parťáci z Kielu, kdyby se jich někdo zeptal na vaše největší přednosti?
Doufám, že by jako první řekli, že jsem dobrý kamarád. Strávíme sice spolu tu hodinu na hřišti, ale to je to nejkratší, co spolu uděláme. Doufám, že nás pojí hlavně přátelství.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze