Místo aby vyrazil na obhajobu evropského stříbra, svíjel se tenhle dvoumetrový chlap v bolestech. Rene Toft Hansen, dánský kapitán Kielu, končil rok 2015 nejhůř, jak to jde - těžkým zraněním kolena, po němž přijde mnohaměsíční pauza.
„Mým snem bylo zahrát si na olympiádě s mým bráchou. Tenhle sen je najednou v troskách,“ uvedl Toft Hansen; Dánsko reprezentuje i jeho sourozenec Henrik, leč šance na to, že se společně potkají v Riu, byla nemilosrdně uťata.
A bohužel, lídr Kielu v tom zdaleka není sám.
Tohle je symptomatická chvíle pro vrcholovou házenou. Za dva a půl týdne startuje mistrovství Evropy a národní týmy počítají absentéry, zvlášť ty, co působí v bundeslize. Tam se hrálo 23. prosince i den po Štěpánu, právě 27. prosince se zranil dánský tvrďák Toft Hansen. A klubům dochází trpělivost.
„Reneho zranění je brutální,“ řekl za Kiel, asi nejuznávanější oddíl planety, ředitel Thorsten Storm: „Je to třetí těžký úraz křížových vazů našeho hráče za rok, k tomu řada dalších, ač méně vážných. Zátěž, která leží na bedrech kluků, je šílená.“
Nejde o stesky přeplácených hvězd. Každý vrcholový sport v současnosti silou i rychlostí atakuje hranice možného, jenže házená přidává neustálé kontakty a střety dvoumetrových siláků; klouby a vazy obrovsky trpí. Ostatně i česká superstar Filip Jícha zvolil přestup právě z Kielu do Barcelony z velké části proto, aby ulevil tělu - v Německu nebyl zdravý vlastně poslední dva roky v kuse.
„Na podzim to byl náš 35. soutěžní duel,“ doplnil Storm. Bundesliga je sice plná strhujících duelů a nejlepších hráčů, jenže i jim dochází trpělivost. Ve Španělsku či Francii si mohou čas od času dopřát oddechu, v Německu nikoli - k tomu evropské poháry a reprezentace... Výsledkem je, že na Euru budou chybět velké tváře, na konci roku se zranil i německý kapitán a eso Gensheimer.
Kiel je v boji proti termínové listině - možná donquijotském - jedním z klíčových klubů. Trenér i další představitelé dokola opakují, že házenkáři už nevydrží takovýhle kolotoč, obzvlášť pokud je každý rok jeden velký mezinárodní turnaj (MS či Euro) a jednou za čtyři roky, jako příští léto, navrch ještě olympiáda.
„Naléhavě apeluji na vedení bundesligy, aby nám aspoň povolilo mít víc jmen na zápasové soupisce,“ uvedl Storm: „Protože počet utkání se určitě snižovat nebude. Je ale třeba něco dělat! Únava jejich těl i myslí je jednoduše příliš velká, hranice byly překročeny. Házenkáři nebojují jen se soupeři, ale sami se sebou.“
Zvlášť trenér Alfred Gislason, jenž na severu Německu se „Zebrami“ z Kielu nasbíral impozantní sbírku trofejí, už jako by ztrácel trpělivost.
„Musíme vytvořit úplně nový střed obrany, nahradit oba pivoty,“ líčí Gislason; kolenní vazy má poničené i německý reprezentant Wiencek. „Kluby, co jsou proti rozšíření soupisky na šestnáct jmen, by měly pomalu začít měnit názor. Že se bojí, že už pak proti gigantům nebudou mít šanci? Ale k čemu to je, když diváci nevidí ty nejlepší a i samotné Německo bude reprezentovat zdecimovaný tým...“
Vypadá to jako začarovaný kruh moderního sportu. Víc zápasů = víc peněz za televizní práva = větší popularita... Ale za cenu toho, že leckdo včetně Jíchy nakonec přece jen vymění možnost hrát proti těm nejlepším za úlevu pro vlastní tělo. Jícha je ostatně toho času po operaci a jde o dozvuk bundesligových let.
A jeho někdejší spoluhráči? „Ano, budu mít volno. Dva dny: na Silvestra a na Nový rok,“ hořce uvedl Steffen Weinhold - ze soutěžní zátěže zamířil rovnou na soustředění Německa před Eurem. Jeho parťák, přitom teprve 24letý Christian Dissinger, doplnil: „Moc zápasů, žádné pauzy. Jsem úplně vyčerpaný.“
Změny jsou očividně třeba, neboť jak lakonicky popsal lékař Kielu: „Tahle sezona je nezvykle plná zranění.“ Tradiční novoroční přání „Hodně zdraví“ tak v házené zní naléhavěji než kdy jindy.
