Nejprve Düsseldorf, poté italské Conversano, následně německé velkokluby Nordhorn a Rhein-Neckar Löwen, na závěr švýcarské duo Schaffhausen a St. Gallen. Taková byla všechna zahraniční angažmá Jana Filipa, takových bylo téměř osmnáct let strávených v cizině, jeho život v klubech.
„Teď už mám čistě jen nároďák,“ říká 42letý bývalý výtečný křídelník. V St. Gallenu na závěr působil jako kouč (nejprve hrající), po letošním světovém šampionátu tam však kontrakt ukončil. Je zpět v Česku, soustředí se výhradně na českou reprezentaci a snaží se předávat dál, co se o házené naučil za hranicemi.
Jaký je návrat po tak dlouhé době?
Jsem rád, že jsme zpátky, byli jsme venku dlouho. Bylo to krásné, ale poslední dobou nás to už táhlo domů - věděli jsme, že se vrátit chceme, bylo jen otázkou času, kdy. Zatím nelituju, naopak.
Není to přece jen po letech v Německu a ve Švýcarsku v něčem nezvyk?
Všude má všechno svoje pro a proti. Jsou samozřejmě věci, z kterých jste nadšení, u jiných vidíte, že nefungují jako v zahraničí. Každá země má svoji kulturu.
Co fakt, že poprvé nemáte klubovou práci, ale čistě národní tým?
Samozřejmě je to jiné než každodenní práce, ale od šampionátu Kataru už jsem v St. Gallenu netrénoval, proto už teď pro mě rozdíl není tak velký. Spíš můžu mít i jiné aktivity mimo házenou, na které bych v zahraničí nemohl mít čas.
Také z role kouče reprezentace třeba vedete semináře, baví vás to?
Určitě, pro mě to je důležité. Jsou pro extraligové kluby, trenéry, funkcionáře, hráče... Chceme prezentovat to, jakým způsobem pracujeme v národním týmu. Hrozně nám s Danem Kubešem záleží na detailech, u nichž jsme přesvědčení, že jsou pro světovou házenou důležité. Cítíme potřebu ukázat to ostatním; věříme, že můžeme i někoho inspirovat.
„Konečně máme na výběr“Čeští házenkáři v Praze ve středu od 17.10 na Podvinném mlýně zahájí proti Belgii kvalifikaci o MS 2017. „S Danem Kubešem jsme poprvé v situaci, kdy se budeme rozhodovat, koho nepostavíme: máme tu 18 hráčů, nastoupit jich může maximálně 16 a většina se ukazuje dobře,“ líčí Filip příjemné starosti; předchozí nominace trenérům hodně komplikovaly vlny zranění. „Teď se nám otevírají různé možnosti, o to pro nás bude možná rozhodování těžší.“ |
Jaké jsou tyhle klíčové detaily v házené roku 2015?
Třeba to, že se bojuje o „časocentimetry“ - centimetry ve správný čas. Je třeba využívat celou šířku hřiště a útočit do prostoru, abych na druhé straně získal třeba o půl metru delší výhodu. To rozhoduje. Jak cloním hráče, abych clony využil... Jsou to malé detaily, ale strašně důležité. Když v obraně do hráče, co už na mně neútočí, udělám krok navíc, tak pak budu o dva kroky chybět zpátky. Když detaily sledujete, ulehčí vám práci.
V nominaci jsou znovu hráči z extraligy, co je jejím největším deficitem ve srovnání s jinými? Omezuje ji už to, že není plně profesionální, ne?Samozřejmě, to je první věc, co pro reprezentaci potřebujeme: aby hráči trénovali minimálně sedmkrát, osmkrát týdně. Tím i zohledňujeme výběr hráčů: jsou někteří, co by na nároďák kvalitou možná ještě měli, ale trénují třeba jen třikrát za týden, mají věk a svoji práci... Z tohoto pohledu pro nás nejsou perspektivní.
Raději tedy vzít někoho nezkušenějšího, ale slibnějšího?
Chceme pracovat s mladými, co se chtějí zlepšovat a házená je pro ně na prvním místě. Jako národní tým se nemůžeme posunout, pokud to děláme jako hobby. A tím pádem zpátky k úrovni české extraligy: nebudeme si nic nalhávat, v porovnávání s top soutěžemi zaostává.
Pojďme k reprezentaci: tým zahajuje (před)kvalifikaci o mistrovství světa, jakým soupeřem by měli být outsideři z Belgie?
Co jsme měli možnost vidět, jsou to velmi houževnatí, atleticky dobře vybavení hráči. Byla na nich znát obrovská chuť bojovat za jakéhokoli stavu a také snaha dodržovat systém, v tom můžou být nebezpeční.
Řešili už jste třeba i Turecko, třetího člena skupiny?
Zatím jsme se o ně nestarali. Našim cílem a povinností samozřejmě je postoupit do letního play-off a předvádět výkony někde okolo našeho maxima. Musíme se soustředit hlavně na nás. Pokud budeme hrát, to co máme v repertoáru, a budeme to hrát tak, jak si přejeme, mělo by na soupeře platit víc věcí.
Češi jsou v této fázi po dlouhé době, je třeba aspoň výhodou - zvláště pro mladé hráče - že budou nastupovat v soutěžních duelech?
Vždycky se asi lépe motivuje, když jde o hodně, a kvalifikace je důležitá. Musíme maximálně zodpovědně přistoupit k ní i k přípravě: jak jsme říkali už na začátku našeho trenérského působení, našim cílem je zlepšovat se každý trénink, každý zápas. Abychom byli vždycky o kousíček dál.
