Už před vítěznou akcí jste vystřelil a sudí viděli teč hranického Zemánka. Tomu se rozhodnutí vůbec nelíbilo. Jak jste to viděl vy?
Já tam jejich teč určitě viděl. Rozhodčí taky a jsou tam na to dva, nebylo co řešit. Pak jsme hned rozehráli roh, sudí už nám signalizovali pasivitu. Nakonec jsem se po kličce dostal až na šestku a vyšlo to.
Počítám, že cesta domů byla v autobuse hodně veselá.
Tak pro mě byla cesta dobrá, za odměnu jsem letěl letadlem, a byl tak doma už za necelé dvě hodiny.
Prosím, letadlem?!
Takhle tam cestovalo naše vedení a hecoval jsem se s nimi, že když vyhrajeme a dám nějakou branku, vezmou mě s sebou zpátky. (smích)
Zase jste si ale neužil cestování s týmem po postupu do finále.
Byl jsem s rodinou a pár kamarády, takže jsem se o radost podělil. A pevně věřím, že s klukama si ty oslavy užijeme po finále. Věříme si, jdeme za společným cílem.
Finále začne až za dva týdny, protože série mezi pražskou Duklou a Karvinou má za sebou teprve dva zápasy. Bude to nepříjemné čekání?
Já jsem docela rád. Odpočineme si, nabereme síly.
Koho z těch dvou týmů byste si přál do finále víc?
Nechám na nich, jak to dopadne. Kdybychom šli na Karvinou, tak sice začneme finále doma, ale pořád je třeba vyhrát tři zápasy. A pokud chceme titul, musíme porazit každého soupeře.
