Most ve finálové odvetě sťal chorvatský Samobor 26:17, v celkovém součtu vyhrál o pět gólů. A triple je na světě! Patří do něj i interligový a český titul.
Co vám v závěru proběhlo hlavou?
Před posledním oddechovým časem se mi promítl celý trenérský život, trošku i slzičky byly. Přemýšlel jsem, kde jsem se to naučil, kdo mi pomohl nejvíc. Melancholie, nostalgie. Nepopsatelné. Teď to ze mě spadlo, jsem takový... Kdybyste do mě nalili půl kila asfaltu, tak ho vypiju. Budu sedět, meditovat, a večer holky roztančíme!
Co vás k trofeji dovedlo?
Spousta momentů. Holky se semkly a od ledna to byl rozjetý parní válec. Všechno šlapalo, jak mělo! Náš tým zdobí poctivost a pokora.
Jak moc je tahle trofej cenná?
Finále evropského poháru je maximum. Když máte štěstí, hrajete ho jednou za život. Jen Péťa Vítková dvakrát. Nehrají tu nejsilnější země jako Norsko či Dánsko, ale třeba finalista francouzské ligy Nimes v Challenge Cupu vypadl, my vyřadili turecký Üsküdar s Özelovou, nejlepší hráčkou světa 2004.
Co finálovou odvetu rozhodlo?
Už nešlo o taktiku, ale o to ukázat srdíčko. Věděli jsme, že neustálým tlakem budeme odskakovat, máme širší kádr. Unavit soupeře, tahle strategie se opět vyplatila.
Klíčové body Vyzývacího poháru?
Čtvrtfinále v polském Koszalinu, náš nejtěžší soupeř! Doma jsme vyhráli jen o tři, ale odveta, to byl vůbec nejlepší zápas sezony. Pak už si holky i v Evropě věřily. V Samoboru mě braly mrákoty, když jsme ve 29. minutě ztráceli 8:16. Ale pánbíček pomohl, v přesilovce jsme dali dva góly do přestávky a cítili jsme, že nastala naše chvíle. Tady přišel zlom finále.
Jak vás uhranula atmosféra v domácí hale? Neskutečné! Most se pyšní suverénně největším zájem z celé republiky.
A možná bychom mohli jít i za hranice. Dneska tu bylo podle mě 1 500 lidí. Ty prožitky, to už je showbyznys! Už to není o sportu, ale spíš o tom lidi zabavit. A oni se baví. Proto házenou děláme.
Ale co dál? Jaká je další výzva?
Můžeme hrát Pohár EHF, máme možnost volné karty do kvalifikace Ligy mistrů. Ale zatím neřeším, do čeho se přihlásíme, ani nastavení cílů. Užíváme si, co jsme dokázali. Nejméně měsíc bude euforie, až pak začneme pracovat.
Co úspěch znamená pro vás?
Já mám jen interligový bronz se Zlínem před třemi roky. Ale že bych byl v něčem první? Nikdy! Já 13 let působil v cizině, tam není snadné něco vyhrát. Ale v Mostě je to práce všech lidí okolo. Bere dech, co tu pro házenou dělají.
