Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tvrdý dopingový trest pro házenkáře chce zvrátit Kreuzigerův právník

Josef Pohlmann v dresu Litovle. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

19 2015
Paralela mezi případem litovelského házenkáře Josefa Pohlmanna a mnohem známější kauzou cyklisty Romana Kreuzigera se nabízela od začátku. Nyní je spojuje už i jméno cyklistova elitního právníka Jana Šťovíčka. Na základě článků MF DNES se rozhodl zdarma bojovat za přísně potrestaného hráče, jenž prokazatelně nedopoval. Z kauzy chce učinit precedens.

Absurdní případ Josefa Pohlmanna nekončí. Litovelský házenkář dostal v závěru minulého roku dvouletý zákaz činnosti. Nikoliv za užívání zakázaných látek, ale za zkrat, když po čtyřech hodinách čekání „vybouchl“ a předčasně odešel z dopingové zkoušky.

„Trest je nepřiměřeně tvrdý,“ tvrdí Jan Šťovíček, expert na sportovní právo, který zastupuje i slavného cyklistu Romana Kreuzigera v jeho kontroverzním sporu s Mezinárodní cyklistickou unií. „Chci nad tímto tématem otevřít věcnou diskusi, a i proto jsem se rozhodl, že Josefa Pohlmanna budu zastupovat bez nároku na honorář,“ uvedl právník v prohlášení zaslaném MF DNES.

Společně s hráčem se již odvolali k Exekutivě Českého svazu házené (ČSH). Na začátku roku přitom po vynesení dvouletého trestu viděl sám litovelský hráč svou situaci beznadějně a počítal, že si bude muset dva roky odpykat, ačkoliv nedopoval.

Kauza Kreuziger

Hodnoty Romana Kreuzigera v biologickém pasu nikdy nepřekročily dovolené meze. To nerozporuje ani Mezinárodní cyklistická unie UCI, přesto českého jezdce v rozporu se svými pravidly viní z dopingu na základě údajně „podezřelých odchylek“ v pasu v obdobích březen až srpen 2011 a duben až květen 2012. Expertní panel UCI argumentuje, že v průběhu Gira tehdy došlo u Kreuzigera k trendu nárůstu hemoglobinu, což může odkazovat na použití nepovolených metod. Závodník to vysvětluje onemocněním štítné žlázy.
Když rozhodčí komise Českého olympijského výboru v září cyklistu očistila, odvolaly se UCI a WADA ke Sportovní arbitráži v Lausanne. Ta nyní musí rozhodnout.

„Koukám na Kreuzigera, kolik statisíců do svého boje investuje, aby ho z toho právníci vysekali. A já nevím, jestli je z toho někdo schopný vysekat mě, protože pravidla jsou jasná. Když jsem se na ně díval zpětně, tak na dopingovce musím být patnáct hodin. Vím, že jsem udělal chybu, a můžu si nadávat, ale je to moje vina. Jestli má odvolání smysl? Nevidím žádné východisko,“ přiznal tehdy v rozhovoru pro MF DNES.

Dnes je situace jiná a Pohlmann odvolání podal. Jeho případu se totiž ujal právě Šťovíček, expert z advokátní kanceláře KŠD LEGAL, která se na sportovní právo specializuje.

„Stávající penalizace neodpovídá provinění a pro Josefa je likvidační,“ uvádí právník s tím, že Exekutiva ČSH by měla Pohlmannovi trest zásadně snížit.

Pohlmann byl po utkání ve Zlíně vylosován na dopingovou kontrolu a postupně odevzdal šest vzorků moči. Žádný z nich ale svou hustotou neodpovídal normě pro dopingový test. Čtyři a půl hodiny čekání litovelský házenkář psychicky nezvládl, mrštil kelímkem o zem a odešel. Za to dostal od disciplinární komise zákaz činnosti na dva roky.

„Trest dva roky nepodmíněně se uděluje za nejtěžší provinění proti pravidlům, za prokázané cílené užití zakázaných látek a systematický doping. V případě Josefa Pohlmanna evidentně převážila litera nad duchem zákona,“ říká Šťovíček a odmítá argument disciplinárky, že není možné udělit nižší trest.

„Disciplinární komise bohužel nevzala v úvahu obecně platný a Sportovním arbitrážním soudem (CAS) běžně aplikovaný princip proporcionality trestu - tedy přiměřenosti trestu vůči okolnostem případu a zavinění sportovce,“ uvedl právník v prohlášení.

Svoji chybu Pohlmann od začátku přiznává. „Byl to zkrat. Tak jak psal Tomáš Řepka ve své knížce, že dělal blikance, stejně bych to nazval i já - blikanec,“ mrzí zpětně 26letou spojku. Hned následující týden se nechal v laboratoři testovat na nepovolené látky, u disciplinární komise mu to však nepomohlo.

„Josef se nechal dobrovolně testovat s negativním výsledkem, o dopingu tedy nemůže být řeč. Má být i tak potrestán jako ti nejhorší dopingoví hříšníci?“ ptá se Šťovíček. I proto minulý týden společně odeslali šestistránkové odvolání.

„Jako předseda Antidopingové disciplinární komise Mezinárodní automobilové federace bojuji dlouhodobě proti nečestnému jednání ve sportu. Doping odsuzuji, do sportu zkrátka nepatří. Je pro mě však jako pro právníka profesně nepřípustné, aby se systém boje proti dopingu obracel v šikanu sportovců,“ vysvětluje Šťovíček.

V případu litovelského házenkáře podle něj není možné řídit se jen řády, které pohlíží na neschopnost odevzdat dostatečně kvalitní vzorek moči stejně jako na užívání nepovolených látek. Současně chce Pohlmannův případ případ využít k tomu, aby rozpoutal debatu, jejímž výsledkem bude změna, která podobné absurdní případy do budoucna dokáže řešit spravedlivě.

„Nastavme systém tak, aby chránil sport. Nedopusťme, aby se stal nebezpečnou odlidštěnou zbraní. I sportovci mají lidská práva stejně jako každý jiný občan,“ uzavírá právník.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze