A další plány? Také v následujících utkáních se bude týmu s jeho nejlepším střelcem a zároveň nejlepším střelcem soutěže dařit, takže z toho bude výrazné vylepšení zatím historického maxima mateřského klubu, kterým je 5. místo.
Ještě než ho bude moci se svými spoluhráči slavit, stihne s úspěchem odmaturovat na jičínském Lepařově gymnáziu.
A až začnou v červnu jeho spoluhráči od házené po náročné sezoně odpočívat, zapojí se do přípravy reprezentačního týmu a bude jeho členem ve chvíli, kdy si vybojuje v závěrečném dvojzápase účast na mistrovství Evropy.
Co všechno se z něj vyplní? "Bude to opravdu trochu hektické," říká devatenáctiletý mladík, jenž se v sobotu se svým týmem pustí do dokončení zatím skvěle rozehrané sezony.
Začněme extraligou, ta je neblíž. Jaká podle vás bude nadstavbová část Jičína?
Pochopitelně těžká, ale také dlouhá. Deset zápasů sice nevypadá jako moc, ale v naší pozici to dost je. Vedeme sice o tři body, za pár kol ale může být vše jinak.
Díky vašemu postavení v tabulce se od Jičína také dost čeká, ale v takové roli nikdy předtím nebyl. Jste na to připraveni?
Věřím že ano. Pro nás to je ohromná šance získat pro klub úspěch, který nikdy předtím nezískal. A také velká motivace ho získat v klubu, který si většinu hráčů včetně mě vychoval.
První šanci získat historický triumf vám ale v minulých dnech nevyšel. Ve finále poháru vás přehrály Hranice. Nesrazilo to vaše sebevědomí?
Já doufám, že ne. Bylo to pro nás obrovské zklamání, byli jsme blízko, aby Jičín měl první pohár, ale o to s větší motivací třeba půjdeme do závěru ligové soutěže. Získat třeba i titul s mateřským klubem, by asi byl skvělý zážitek.
Proč jste si ho podle vás neužili po pohárovém finále s Hranicemi, před nímž jste asi byli mírnými favority?
Protože byl soupeř lepší a nám možná trochu chyběly zkušenosti z toho, jak se finále hrálo, a doma jsme nezískali větší náskok. Přitom jsme ho v průběhu zápasu měli, ale ztratili jsme ho.
Po poháru jste byl poprvé v kariéře na soustředění národního týmu, ale do zápasů s Německem jste nezasáhl. Bylo to další zklamání posledních týdnů?
Určitě ne. Rád bych si určitě zahrál, ale už jen šance být s týmem a sledovat, jak k házené přistupují, byl ohromný zážitek. Nikdy jsem to nezažil, zatím pro mě byla nejvíc extraliga a teď jsem kolem měl skvělé hráče, kteří hrají v předních evropských klubech.
Vy jste zase ale nejlepší střelec české soutěže, což také není málo. Věděli třeba tohle o vás?
Věděli, i když žijí v jiném prostředí, o českou ligu se zajímají. Do reprezentace nakukujete, dalo by se říct, trochu nesměle, už v lednu jste měl jet na soustředění a zkusit přátelské zápasy, což se nakonec neuskutečnilo, nyní jste se nevešel do kádru pro zápasy. Ale to má čas. V lednu jsme krátce předtím byli na kvalifikaci s juniory a bylo by to náročné, teď to byl další krok.
Další extraligový můžete začít dělat v sobotu, kdy začínáte finálovou skupinu. Na co se s týmem cítíte?
Hodně napoví první dva zápasy. Hrajeme je doma, kdybychom Zubří a Lovosice porazili, už by se hodně přiblížila medaile a také by nás to mohlo uklidnit.
Zubří je v tabulce skupiny poslední, ale asi to žádný outsider nebude.
To už ale teď nebude nikdo. Zubří sice poslední je, ale kdybychom s ním prohráli, ztrácelo by na nás už jen čtyři body. I proto bude důležité začátek zvládnout, a kdyby se to povedlo hned ve středu v utkání s druhými Lovosicemi, byl to skvělý začátek.
