Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Neměl co jíst, proto „prchl“ z Kyjeva. A teď Titkov plní Brnu házenkářské sny

Trenér Brna Andrej Titkov. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

18 2015
Vykládá, že rád chodí s hráči na procházky nebo pořádá výlety do ZOO. Ne, to je jen žert jinak přísného trenéra Andreje Titkova. Cestu k extraligovému finále, od které dělí házenkáře KP Brno jediná výhra, totiž lemuje pot a dřina. Přesně tu diktuje ruský kouč.

Celý týden si mohli užívat vedení 2:0 na duely v semifinálové sérii nad Lovosicemi. Že by z házenkářů KP Brno sálala pohoda? Kdepak. Místo toho z nich na tréninku kape pot, když se moří na balančních podložkách. „Trenére, nemůžeme jít radši běhat?“ zeptá se brněnská opora Michal Dostalík, když dokončí sérii posilovacích cviků na modrém balonu.

S Andrejem Titkovem to skoro ani nehne. Pořád má ruce překřížené a sleduje stopky. „Stop. Další.“ Seznamte se, tenhle chlapík z ruského Krasnodaru plní Brnu házenkářské sny. A už dnes před obědem může parta z Králova Pole slavit na severu Čech postup do extraligového finále. „Jsme vážně blízko,“ říká kouč, jenž cepuje brněnský tým od letošní sezony.

Od svého nástupu hodně dbáte na fyzičku. Je to vaše trenérské krédo?
Kondice je základ moderního sportu. Odvíjí se od toho psychika i samotné házenkářské dovednosti. Není to moje filozofie, je to v podstatě požadavek doby.

Tradovalo se, že velkou dřinu podstupují třeba hokejisté v Rusku. Jak to mají házenkáři?
To nejde srovnávat. Základna je v každém sportu u nás velmi široká. Funguje to tak: Nejsi zdravý? Nemůžeš něco udělat? Tak odchod. V Česku se musí vše brát citlivěji. Kádr je úzký a většinou nejsou hráči profesionálové.
Musíte hledět na pracovní vytížení, na hráčovu rodinu...

Takže proto chodíte s týmem na vycházky?
Myslíte, že bychom vážně šli do zoologické zahrady? (usměje se) Chtěl jsem trochu odlehčit situaci. Družstvo je pohromadě dlouho, hrajeme vyřazovací boje. Chtěl jsem uvolnit napětí.

Loni jste hrál se Zlínem v extralize o záchranu, teď s Brnem o titul. Co je pro vás větší stres?
Loňská zkušenost je nenahraditelná. Ale teď jsou to podstatně příjemnější starosti. Tlak cítím. Beru na sebe zodpovědnost, kdyby se něco pokazilo.

Než jste se dal na trenéřinu, dlouhé roky jste v české extralize působil jako hráč. Proč jste vlastně v roce 1992 zamířil z CSKA Kyjev do Zubří?
Po rozpadu Sovětského svazu utíkal každý, kdo měl ruce a nohy. Hlavně profesionální sportovci, kteří zjistili, že nemají co jíst. Kdo dostal nabídku, využil ji.

To bylo vážně tak hrozné?
Celý život se věnujete něčemu, ale najednou zjistíte, že jste skončil na parkovišti. To postavení bylo zničehonic úplně jiné.

Zoufalý trenér Brna Andrej Titkov.

Kromě čtyř českých titulů jste tu tak už přes dvacet let...
Žiju tu déle než v Rusku. Cítím se jako plnohodnotný občan. Rozumím lidem, jsem v podstatě s nimi na stejné vlně. I když smutno po Rusku mi je, to přiznávám. Když se nám narodila dcera, už moc často domů nejezdím.

Litujete něčeho během kariéry?
Zpětně mě mrzí, že jsem nezkusil další zahraniční angažmá. Ne kvůli penězům, ale kvůli tomu, že jsem nezkusil jinou házenou. Mohl jsem jít do Portugalska nebo Izraele. Teď by mě to jako trenérovi moc pomohlo.

Kde tedy hledáte inspiraci?
Snažím se velmi pečlivě vybírat semináře a videomateriály. Moc mě zajímá kondiční příprava francouzské školy. Ze Španělska zase získávám informace o taktice.

Projevují se vaše poznatky třeba tím, že je Brno nejlepší ve statistice rychlých útoků?
Byl bych radši, kdybychom byli nejlépe bránící tým. Ale pokud to dokážeme nahradit rychlostí, nevadí to. Aspoň je na čem pracovat.

Jak třeba eliminujete u hráčů, aby po gólu zbytečně neslavili?
Tohle je automatismus a banální věc, kterou zvládají i ostatní týmy. Pracujeme na tom v tréninku. Snažím se naučit hráče, že se z gólu mohou radovat na vlastní polovině.

Mimochodem, při time-outech často mluví váš asistent. Netroufnete si mluvit rychle česky?
Máme to rozdělené, že on zodpovídá za útočnou činnost družstva. Asi to byl případ, kdy měl co říct zrovna on. Kdyby to bylo něco k obraně nebo o celkovém pojetí, vezmu si slovo já. A k té češtině. První rok jsem tady byl sám. Rád čtu a zrovna tehdy bylo problematické sehnat ruský tisk a literaturu. Za půl roku jsem s jazykem neměl problém.

A problémy nemáte s KP ani teď v play-off. Pět zápasů – pět výher. Je vůbec co vytknout?
Je na čem pracovat. Řekl bych, že nám ve druhém utkání s Lovosicemi vázl rychlý útok. Musíme nad tím popřemýšlet, co s tím.

Jak se vám jinak líbí v Brně? Nechybí vám dům u lesa, jaký jste postavil na Valašsku?
V Zubří to mám do něho tři minuty, tady z Lesné mi to do lesa trvá pět. Jsem tu hodně rád, Brno mě vůbec nezklamalo.

A kde je strop týmu?
Uvidíme, to si řekneme v květnu.

Moment, to znamená ve finále?
No, já doufám. (úsměv)

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze