„Já snad nic nemohu mít bezproblémového, ani operaci!“ Letos 23. srpna zažila nejhorší den kariéry. Natažené lýtko ji nepustilo na start světového šampionátu v Paříži. „Před kvalifikací jsem se probudila a s hrůzou si říkala: Tu bolest nevydržím, už aby to bylo za mnou.“
Ještě se rozcvičila, ale jakmile se rozběhla s tyčí, bylo zle. Uplakaná závod vzdala. Tak končila pro pětadvacetiletou atletku sezona, ve které překonala výkonem 460 cm český rekord.
Kvůli vleklým potížím s lýtkem přišla i o halový šampionát v Birminghamu. A loni ji bolavá záda připravila o mistrovství Evropy v Mnichově. „Už ta zranění beru jako osud. Ne svou vinu, něčí vinu.“ Chybu přesto udělala. Minulou zimu, kdy nedoléčila zánět v kotníku. Také proto ji lékaři nyní brzdí.
Běhat v tretrách? Nejdříve za dva týdny, doporučují. Už by ráda pořádně makala, ale zatím může jen zlehka posilovat nebo jezdit na kole. „Občas, když mám tendence přemáhat se, potřebuju vynadat od někoho jiného.“ Více času má na svoji druhou práci. Realizuje se ve firmě, která pořádá amatérské ligy ve fotbale či volejbale nebo squashové turnaje.
Také změnila image. Blondýna s dlouhým ohonem vlasů? Zapomeňte. Je tu kudrnatá, nakrátko ostříhaná Hamáčková. Na účesu se podepsal kadeřník, který pečoval o Václava Klause i Štěpánku Hilgertovou. „Krátké vlasy jsem měla už před sedmi lety. Ale bála jsem se k nim vrátit. Jsem přece jen korpulentnější, lidi si mě často pletli s klukem.“
Odvahu načerpala od kolegyně Kateřiny Baďurové. „Měla desetkrát krásnější vlasy než já. Přesto se nechala ostříhat. Aspoň mi teď v bazénu rychleji uschnou.“ V optimistické verzi si do scénáře další kariéry vepsala: březen, start na halovém MS v Budapešti.
V roce 2000 pokazila olympiádu v Sydney. O pět měsíců později dobyla v Lisabonu titul halové mistryně světa. Tehdy si říkala: To je zadostiučinění. „Teď čekám, až přijde satisfakce za ty dva roky, kdy trénuju a nemůžu to prodat.“ Snad v olympijských Aténách? „Když budu provozuschopná, musím tam být ve finále.“
