Utká se s Radkem Štěpánkem a podle bratra se mají diváci na co těšit. "Pete trénuje tvrdě. Bude chtít vyhrát, nic nevypustí," prohlásil Gus v rozhovoru pro MF DNES.
Jaký je váš bratr jako klient?
Pete velmi dobře ví, co chce. Není nerozhodný, má všechno dobře promyšlené a všechna rozhodnutí dělá sám. Mladí hráči jsou často až příliš závislí na manažerech. Nic si nezařídí sami. I Pete se tohle učil.
Takže vám teď jako svému staršímu bratrovi dává příkazy?
Příkazy ne, ale je to můj šéf. To je zákon byznysu: každý klient je váš boss. To platí i u nás.
Ale přece jen jste bratři.
To jsme, ale princip je u všech klientů stejný. Já dávám doporučení, oni se rozhodnou. Pravda, s Petem je to trochu jiné. Znám ho tak dobře, že mu už některé nabídky ani nepředkládám. Vím, že by je nepřijal, tak ho s nimi ani nezdržuju.
Proč jste mu předložil nabídku z Prahy?
Protože byla zajímavá.
Překvapivá odpověď.
Není to fráze, pro Peta má ten zápas smysl. Hraje po něm finále turnaje veteránů v Londýně. Pojede do Evropy dřív, bude mít čas se aklimatizovat. A navíc bude hrát se Štěpánkem.
No a?
Chce si dokázat, že na aktivní hráče stále má.
Gus SamprasJe mu 41 let. Vystudoval Kalifornskou univerzitu, byl ředitelem turnaje ve Scottsdale a viceprezidentem firmy IMG, která se stará o přední světové tenisty. Teď má vlastní marketingovou firmu a je manažerem svého bratra – jednoho z nejlepších hráčů historie Peta Samprase. Žije v Los Angeles. |
Kdybyste Peta osobně znal, věděl byste, jak moc je soutěživý. Bude chtít vyhrát. Nic jiného nečekejte, nic nevypustí. A věřte nebo ne, můžu vám slíbit, že hraje líp než dřív.
Líp, než když byl světovou jedničkou?
Ano. Dává stejně es jako dřív, jeho forhend je pořád zabijácký a jeho údery jsou obecně čistší a přesnější, než bývaly. Je to samozřejmě dáno materiálem raket a strunami, které jdou pořád dopředu. Pete s takovými nehrál.
Žádná změna k horšímu?
Jeho tělo samozřejmě stárne. Už se tak dobře nepohybuje. Není dost rychlý, dřív se unaví.
Jak často trénuje?
Míň než dřív. Tenis hraje třikrát až čtyřikrát týdně, zbylé dny chodí cvičit nebo běhat. Netrénuje celý rok, ale pořád je to velký profesionál. Jakmile ho čeká nějaký zápas, byť jenom exhibiční, připravuje se naplno. Vím, že to asi vypadá, že přeháním, ale opravdu ho uvidíte ve skvělé formě.
Je jeho trénink nebo přístup k němu v něčem jiný než dřív?
Když byl mladší a ještě žil na Floridě, trénoval čtyři hodiny denně, dvě ráno a dvě odpoledne. Teď už by takovou zátěž nevydržel. Hraje třeba jen dvě hodiny, zato naplno. Žádné srandičky, žádný odpočinek. Plně se na trénink soustředí.
Je mu 37 a s aktivním tenisem skončil před šesti lety. Myslíte, že kdyby začal trénovat ještě tvrději, mohl by se znovu dostat mezi deset nejlepších tenistů na světě?
Ne. Ale ne proto, že by na to tenisově neměl. Nevydrželo by to jeho tělo. Dobře ví, co by ho to stálo sil. Na chvíli by to zvládl – když se chystá na dva nebo tři zápasy, hraje jako dřív. Ale předvádět to každý týden by nevydržel. I kdyby se rozhodl vrátit na jeden jediný turnaj, musel by měsíce dřít.
Přemýšlel o tom někdy?
Poslední roky určitě ne. Ale hodně se rozmýšlel, když končil. Na podzim 2002 vyhrál US Open a bylo mu jednatřicet. Oznámil, že to byl jeho poslední turnaj, ale pořád mu to vrtalo hlavou. Definitivně se rozhodl až další rok před Wimbledonem.
Co rozhodlo?
Už neměl sílu soupeřit, cestovat statisíce kilometrů, honit se týden co týden po celé zeměkouli.
Je šance, že bychom ho někdy přece jen viděli na nějakém turnaji?
Myslím, že už asi ne. Já osobně sním o tom, že by hrál za čtyři roky na olympiádě v Londýně. Z jednoho důvodu: protože se hraje v areálu Wimbledonu, který je pro něj životním místem.
Sampras – Štěpánek1. prosince se od 18.30 v pražské O2 Areně střetnou tenisová legenda Pete Sampras a český tenista Radek Štěpánek. Ten si tak splní svůj dávný sen. Vždy si přál proti Samprasovi nastoupit, ale během Američanovy hráčské kariéry se nikdy na turnajích neutkali. Přestože společně strávili na okruhu sedm let, než Sampras v roce 2002 ukončil kariéru. Sedmatřicetiletý veterán se předtím střetne v Bratislavě v exhibičním duelu se Slovákem Dominikem Hrbatým. V Praze jej přijme i prezident Václav Klaus. Exhibice, pořádaná agenturou Česká sportovní, se bude hrát na dva vítězné sety. Ceny vstupenek jsou 290, 390 a 590 korun, prodávají se v síti Sazkaticket. Štěpánek věří, že stejně jako při Davis Cupu proti Švýcarsku bude hala vyprodaná. |
Grandslamové turnaje sleduje. Ví, co se děje, a fandí Rogeru Federerovi. Dobře se znají, odehráli spolu několik exhibic. Ale jinak mu víc času zabere starost o syny. Jeho život už není tenis.
Komu fandíte vy?
Rogerovi a Jamesi Blakeovi. Znám je osobně, jsou to velmi chytří chlapci. Inteligentní, můžete si s nimi povídat nejen o tenise. Mladé moc neznám, ale líbí se mi Murray a velkých věcí se asi dočkáme od Francouzů. Simon, Monfils, Tsonga... Rád bych tam samozřejmě viděl i nějaké Američany.
To tedy zatím moc nevypadá. Jaký byl Pete jako dítě?
Veselý, pamatuju si, jak se pořád smál. V šesti letech začal s tenisem, hrozně ho to chytlo a nic jiného pro něj od té doby nebylo tak důležité.
Soupeřil jste s ním?
Jak bych to řekl... Když je vám deset a porazí vás šestiletý brácha, přejde vás to. Proto jsem tenis nehrál.
A proto jste se stal tenisovým manažerem. Pro koho ze současných tenistů se lehce shánějí sponzoři?
Federer, Nadal, Djokovič, sestry Williamsovy... Téměř přesně to odpovídá světovému žebříčku.
Ale takový Rus Davyděnko měl vždycky o sponzory nouzi. Byl třetí na světě a neměl ani smlouvu na oblečení.
A byl mladý? Vyhrál někdy grandslamový turnaj?
Ani jedno.
Tak vidíte. To, jak tenista vypadá, je v dnešním světě důležité. Přesto ne tak důležité jako jeho výkony. S jednou výjimkou.
Anna Kurnikovová.
Přesně tak, protože byla první. Vítězství na grandslamových turnajích jsou jinak z pohledu marketingu nejdůležitější. Není potřeba chodit daleko, vezměte si z Petovy generace takového Marcela Riose. Byl dokonce světovou jedničkou, lidi v Jižní Americe z něj šíleli, byl pro ně bůh, málem mu stavěli sochy. Ale sponzoři se na něj nelepili. Právě proto, že nikdy nevyhrál grandslamový turnaj.
Roky jste pracoval pro nejmocnější firmu tenisového byznysu – IMG. Ta zastupuje i českou hráčku Nicole Vaidišovou. Vyhlédla si ji jako potenciální hráčku absolutní špičky, ale Vaidišová je teď až za čtyřicátým místem v žebříčku. Může to mít vliv na sponzory?
Může, samozřejmě. Když nejsou výsledky, sponzoři se ptají: Proč nejsou? Kdy budou? Ale nefunguje to tak, že by od ní odcházeli, to ani podle smluv nejde. Možné ale je, že příští smlouvu už nepodepíšou. IMG je ale tak velká firma, že ji jedna případná špatná investice nepoloží.
Z IMG jste odešel a staráte se z tenistů už jen o bratra. Kolik nabídek na různé exhibice dostane za rok?
Rok od roku se to liší, ale odhadem je to od osmdesáti do sta. Peta tenis baví, chce hrát, ale už ne pořád. Proto těch nabídek využijeme tak patnáct, možná i míň. Chce být s rodinou, odpočívat. Znamená to, že třeba hraje v únoru a pak až v dubnu. Mezitím chce mít celý měsíc volno.
Jaké nabídky odmítáte?
Třeba z Dubaje nebo z Kataru. Ty pro Peta nemají smysl.
Nemají smysl? Vždyť by tamní šejkové určitě zaplatili miliony dolarů, aby Pete přijel.
Zaplatili, o tom nepochybujte. Ale jedním z důvodů, proč Pete skončil, bylo právě to neustálé cestování. A že by měl jet z Los Angeles do Dubaje... To není úplně za rohem. Letos byl jednou v Jižní Americe, teď pojede do Evropy. Peníze pro něj nejsou nejdůležitější.
Tomu se dá věřit, vždyť na turnajích vydělal přes čtyřicet milionů dolarů. Jak často se vy dva vídáte?
Tak šestkrát do měsíce a všechno se točí kolem našich rodin. Bydlíme od sebe hodinu a půl autem, takže není problém. Kvůli obchodním věcem si voláme denně. Oba jsme se ale museli naučit jednu věc: nemíchat spolu rodinu a byznys.
Což znamená?
Když k němu jdu na návštěvu nebo on ke mně, vezmeme manželky a povídáme si o všem, ale nikdy ne o práci. Pokud něco hoří a potřebujeme probrat smlouvu, uděláme to předtím nebo potom. Bez manželek, bez dětí.
Hádáte se?
Možná dřív, jako děti, ale kvůli práci nikdy. Nemám se s Petem proč hádat. I když se mi zdá nějaká nabídka dobrá a on ji odmítne, musím to uznat. Jak jsem říkal: On je šéf.
