„Přišly se podívat desítky tisíc lidí. Nárůst počtu aktivních golfistů je pomalý, ale vysoká návštěvnost byla pozitivním signálem,“ míní Carter.
Golf jste začal hrát už jako malý kluk. Co vás k němu vlastně přivedlo?
Dostal jsem se k němu díky svému otci. Byl nadšený golfista. Přivedl mě ke hře, když mi bylo asi pět let.
A od té doby jste mu propadl?
Tenkrát ještě ne, to mi trvalo déle. Tehdy jsem golf teprve ochutnával, ale zároveň koketoval s hromadou dalších sportů. Ale golf je individuální sport. Nikoho k němu nepotřebujete. Jen sebe a hole. Zkrátka si můžete sama vyrazit na hřiště.
A to je tedy důvod, proč jste si ho vybral?
Vlastně ano. Když mi bylo asi deset let, hrál jsem fotbal, ragby a golf. U fotbalu a ragby jsem musel spoléhat na tým, nestačilo, že jsem byl dobrý já, musel jsem spoléhat na to, že stejně tak, jako budu dřít já, bude dřít i celý tým. Jenže v golfu záleželo jen na mně, jak dobrý budu a kam až se dostanu.
Za svou kariéru jste dosáhl řady úspěchů, nyní už „jen“ trénujete. Jaké to bylo, vyměnit hraní za trénování?
Trénovat golf jsem začal už jako teenager. S tátou jsme dělali golfové exhibice a po nich jsem pomáhal lidem s jejich hrou. Pak jsem měl dvacetiletou pauzu kvůli hraní a posledních šest let zase učím. Takže jsem už z mládí věděl, co to obnáší.
A co tedy?
Důležité je vědět, čeho chci koučováním dosáhnout. Chci pomoci svým klientům nejen hrát lepší golf, ale dopřát jim i radost ze hry, kterou často ztrácejí při honbě za výsledky. Můj cíl je pomoci mladému hráči až na golfový vrchol, na European Tour nebo PGA Tour.
Trénujete zejména v Praze. Jak se vám líbí pražské greeny? Dají se srovnat se zahraničními?
V Praze jsme zhýčkáni množstvím golfových hřišť v okolí, najdeme tu hřiště různých cenových relací. Pražané mají velkou výhodu, zažívají luxus volby. Nerad srovnávám, ale třeba Albatross je pro mě naprostou špičkou v Česku a kvalitou a zázemím je srovnatelný se skvělými hřišti v zahraničí.
V jiných státech není běžné, že jsou hřiště různých cenových relací?
Jak kde. Jsou země golfově vyspělé s dlouhou tradicí. Tam ano. Česká republika je ale v golfu relativním nováčkem, a přesto tu máme velké množství hřišť vzhledem k počtu hráčů.
Slyšela jsem, že trénujete jiným stylem než většina koučů. V čem přesně je váš přístup specifický?
Podle mě je důležité mít svůj vlastní styl. Každý trenér by ho měl mít. Můj styl je kombinace vlastní herní zkušenosti, k tomu dodávám detailní znalost biomechaniky švihu a po setkání s kouči, kteří studovali lidský mozek a proces učení se, jsem se začal věnovat zkoumání přístupů k tréninku. Není důležité jen to, co učíte, ale také jak učíte. To všechno jsem dal dohromady a vytvořil svůj styl koučování.
David CarterBrit David Carter se narodil v Johannesburgu v Jižní Africe v roce 1972. Za svou kariéru odehrál přes 370 golfových turnajů. S krajanem Nickem Faldem vyhrál v sedmnácti letech Světový pohár - soutěž dvojic z různých zemí světa. V roce 1998 porazil na Irish Open v play-off slavného Skota Colina Montgomerieho. Ten rok se zároveň vyšplhal nejvýše v oficiálním finančním žebříčku, když skončil devatenáctý v Evropě. Na nejprestižnější evropské scéně European Tour strávil patnáct let. Během nich přidal k prvenství z Irska také čtyři druhá místa, dvě třetí a patnáct dalších umístění v první desítce. Na evropském okruhu vydělal asi tři miliony eur a zahrál si dvakrát i na majoru British Open. Jeho kariéru přerušilo před pěti lety zranění, tehdy se z něj stal golfový kouč. |
Můžete být více konkrétní? Jak si takový trénink můžu představit?
Předpokládejme, že jste v golfu začátečník. Vyptám se, co děláte za práci, jakým sportům se věnujete. Budu hledat cestu, jak golf připodobnit k tomu, co už znáte. A tam začnu.
A pokud golf už hraju?
Pak si ověřím, jak se nejlépe učíte. Zda jste spíše vizuální typ, nebo více analytický. Podle toho přizpůsobím svoji komunikaci s konkrétním klientem. Lidem často stačí dát jen prostor, kde mohou experimentovat, lehce je vést a nedávat jim příliš pokynů, ty jsou často na škodu.
Takže žádné instrukce?
Je velký rozdíl mezi instruktorem a koučem. Instruktor dává návod, který ale nefunguje univerzálně. Návod také může být zastaralý nebo i chybný. Každý hráč je jiný, má jiné návyky, jinou konstrukci těla, schopnosti a požadavky na to, čeho dosáhnout. Dávám přednost přístupu, který předpokládá, že člověk má všechny předpoklady pro to, najít si svoji cestu.
Učíte lidi od pěti let až po důchodový věk. Se kterou věkovou kategorií se vám nejlépe pracuje? Přijde mi, že trénovat pětileté dítě může být opravdu dřina.
Nejlépe se mi pracuje s kategorií deset až dvacet pět let. Mladí hráči se rychle učí, jsou motivovaní, mají ambice. Pětileté dítě samozřejmě vyžaduje jiný přístup než desetileté, ale i tak malé dítě se dá motivovat a trénovat, aby ho golf bavil.
Chodí k vám na tréninky nějaké známé osobnosti?
Těžko odhadnu, kdo je česká známá osobnost, dokud mi někdo neřekne, o koho se jedná. Poznal jsem třeba Patrika Bergera, protože miluju fotbal. Toho koučuji už pár let. Rok jsem také trénoval Romana Šebrleho, když se rozhodl pro kariéru golfisty.
Jak mu to šlo?
Strávil jsem s ním v průběhu roku hodně času. Bylo zajímavé sledovat jeho neskutečnou energii, odhodlání a vášeň, což mu pomohlo jako atletovi. V golfu při tréninku, když mu hra nešla tak, jak si představoval, mě fascinovalo, jak daleko dokáže hodit golfovou holí. Letěla po fairwayi desítky metrů jako helikoptéra. Romanova atletická průprava byla znát. Hodně jsem se s ním na hřišti nasmál. On se v tu chvíli zase tak dobře nebavil.
Je ve vrcholovém golfu dovoleno se takto rozčilovat?
Při turnaji to dovoleno samozřejmě není. Na turnaji European Tour za takové chování hrozí vysoká pokuta. Roman naštěstí dával volný průchod emocím jen při tréninku.
Golf hodně lidí u nás považuje za sport bohatých lidí. Když s ním někdo chce začít, s jakou finanční částkou má počítat do začátku?
Golf může být drahý, pokud se chcete stát členy luxusního klubu a vozit si své značkové hole na titanovém vozíku. Může být ale i relativně levný. Na běžné hřiště se dostanete za cenu kolem čtyř stovek. Hole z druhé ruky vás vyjdou na dva tisíce. Golf není drahým sportem, Češi holdují i mnohem dražším sportům.
Jako například?
Třeba hokeji, jachtingu nebo jezdectví, ale také lyžování.
Proč jste se rozhodl pro život v Česku?
V roce 2008 jsem v Liberci na golfovém hřišti potkal svou ženu a rozhodl se, že tu zůstanu. Našel jsem si tu práci, koupil dům a zakotvil tu.
Myslíte si, že je to tu lepší než ve vaší rodné zemi? Nestýská se vám?
Žil jsem v průběhu let v pěti různých zemích. Vždy jsem se na každém místě, kde jsem žil, snažil vidět to dobré. V Česku jsem spokojený, žije se tady opravdu dobře.
Je tu přístup lidí ke golfu a sportu obecně jiný než jinde?
Je tu jiná mentalita lidí než třeba v Británii. Golf v Česku přestává být sociálním statusem a stává se sportem. Stává se více volnočasovou aktivitou, kterou si užíváte s kamarády. V zemích na západ od nás je vnímán jako obyčejný sport, nikdo se vás tam neptá, kdo jste a co děláte za práci.
