Kolem tohoto nešvaru se bezradně chodí v celém světě. Všude platí, že tempo pohybu všech hráčů po hřišti je dáno tempem pohybu nejpomalejšího flightu. Když někdo nehraje fér, naštve maximálně spoluhráče ve své skupince. Když jde pomalu, naštve všechny.
Pomalá hra může mít spoustu příčin. Pomalá chůze hráčů mezi ranami je jen jednou z nich. Bavení se, zdlouhavá příprava k odpalu, diskuse po ráně místo dalšího pohybu, to jsou viditelné věci a dovádějí k zuřivosti ty, kdo kvůli nim čekají.
O dost dokáže zdržet hru i dlouhé hledání míče někde v roughu. Oficiálně je na to pět minut, ve většině případů jich není potřeba tolik, ale mnozí dokážou tuto dobu přetáhnout. Čistý čas nikdo neměří.
Rozlícené na pomalé hráče bývají i čekající golfistky - co tam vpředu děláte?
Když se hledá víc míčků, je to ještě pikantnější, protože pět minut je na každý míček. Pak je otázkou, jestli se mají hráči rozdělit, nebo hledat míček po míčku společně. Nelze odhadnout, co je efektivnější.
Když spoluhráč nejde pomoci hledat, není to trestné, jen nehezké. Každý může mít důvod, třeba že je tráva mokrá, nebo že nesouhlasí s hledáním v předem ztracených situacích. Ale i odmítnutí pomoci zdržuje hru, protože víc očí víc vidí.
Vrcholem všeho je, když se po neúspěšném hledání hráč poklusem vrací na místo, odkud hrál, nejčastěji na odpaliště. Nezahrál provizorní míč. Každý soudný golfista přitom pošle do hry provizi, když vidí první míč mizet někde v džiháru. V tomto smyslu je lepší být pesimistou než optimistou.
Některý flight zdržuje tolik, že čekající si klidně mohou dáchnout.
Když je pomalý flight stále tlačen další skupinkou a má před sebou volno, měl by ty rychlejší za sebou logicky pustit. Ale někdy to vypadá, jako by byla otázka cti udržet si "pořadí na startu".
Když pomalíci nereagují ani na přímou žádost, je nejlepší pomoci si maršálem. "Ruka zákona" má potřebnou pravomoc situaci na hřišti uspořádat.
(Příště: zdržování hry II.)
