Na toho, kdo si ránu ubere z prostého rozčarování, že zahrál špatně, někdy stačí po nahlášení šestky jen prohodit: "Nebylo to sedm?" A příslušný se rychle opraví, aniž by se přel, nebo to vůbec počítal znova. Ví o tom, zkusil to.
Situace je trapná spíš pro toho, kdo cizí rány spočítal správně, z přistiženého často pocit viny lehounce sklouzne. Obzvlášť mizerný pocit nastává, když jde o partičku s kamarády. A vůbec nejhorší jsou ti, kteří podvod nedokážou přiznat a trvají na svém.
Taky při zapisování do skórkarty je možné udělat prohřešků dost a dost. Ten nejnevinnější je začít zapisovat od nesprávné jamky. Stává se to při startu z desítky a při cannon startech. Když hráč jednoduše začne zapisovat od jedničky, není to trestné. Jen pak skórkarta po opravách a přepisech vypadá o něco hůř než by měla.
Vyplňování skórkarty není tak snadné, jak by se zdálo. A hřeší se při tom až až.
Vzhledem k tomu, že si skóre nezapisuje sám hráč, ale zapisovatel, nedokáže nikdo během hry pozměnit zápis na své kartě. To dokáže jen tak, že hlásí nižší číslo (popsáno v minulém dílu). Ale po hře se mu naskýtá šance. Jsou známy mnohé příběhy o hráčích, kteří gumovali zápis na své skórkartě. Nejlíp se to provádí na záchodě.
K dokonalosti tohoto "zločinu" je dobré předtím změnit i zápis svého skóre na kartě spoluhráče, jemuž podvodník sám zapisoval. Když to na té druhé kartě zůstane jinak, jde o dohledatelný důkaz.
Tady něco nesouhlasí. Rozhodčí radši skóre ověří.
Ale tak daleko většinou zločinec nemyslí, a tak když si někdo – většinou jeho zapisovatel – večer na internetu všimne, že tam jsou jiná čísla, může z toho být velikánská ostuda. S takovým hráčem pak málokdo rád hraje, přesto se tyhle kousky na našich záchodech stále opakují.
Poslední věc není ani tak prohřešek, spíš důsledek nevypěstování návyku. Hráč se zapomene na kartě podepsat. Diskvalifikace... No, někdy se to na turnajích přechází, nebo z recepce zavolají sklerotika zpět a dá se to do pořádku. V přátelských turnajích jistě není diskvalifikace ani jiná obstrukce cílem.
