Steven Kruijswijk ze stáje Lotto Jumbo si dá židličku na písečnou pláž, naproti němu usedne reportér a rozhovor může začít.
Vincenzo Nibali při tréninku s týmem Bahrain Merida zastaví u kavárny s terasou nad mořem a popíjejí zde kávu.
Slunce, příroda, idyla.
Tak působí fotografie ze dnů předcházejících startu Gira.
It's nice to take a break here! #Giro100 #Sardinia https://t.co/EdFg2Tpe5O
Pro organizátory italské Grand Tour nicméně byla operace Vylodění na Sardinii občas i noční můrou. Ostrov, na němž žije 1,6 milionu obyvatel, není svou infrastrukturou příliš vybaven na přijetí monstrózní cyklistické karavany.
Už jen proniknout do místa startu, města Alghero, nebylo zcela jednoduché. Buď složitá kombinace letadlo–vlak–auto, nebo nízkonákladové lety společnosti RyanAir z Boloni přímo do Alghera, které zvolily druhodivizní stáje Bardiani a Willier i někteří cyklisté Movistaru, Oriky a Cannondalu.
Mechanici a další členové realizačních týmů se naopak s týmovými kamiony, auty a autobusy vydali na sedmihodinovou cestu nočními trajekty z Říma, Livorna či Janova.
Aru: Moře nás limituje
Právě potíže s transferem na ostrov a ekonomická krize vedly roku 2011 ke zrušení tradičního podniku Kolem Sardinie, kde kdysi triumfovali Anquetil, Merckx, Saronni, Kreuziger nebo Sagan.
Vlajka Itálie a Sardinie vlaje na jedné z pevností, které na ostrove jsou.
„Moře nás na Sardinii limituje. Nejen pořádání závodů, ale i samotnou sardinskou cyklistiku a také kariéry v jiných oborech,“ říká místní rodák Fabio Aru, kterého připravilo o letošní Giro zranění.
„Když se chcete stát dobrým cyklistou, musíte už od mládežnických let létat každý víkend za závody na pevninu. A nejpozději v osmnácti pak musíte ostrov opustit,“ vykládá předloňský šampion Vuelty. I proto pochází v současnosti ze Sardinie pouze šest cyklistických profesionálů.
Giro se sem v minulosti vypravilo jen třikrát. Poprvé v květnu 1961, kdy se stal závod součástí oslav 100. výročí sjednocení Itálie.
Také letos slaví Giro jubileum, tentokrát stovku svých ročníků. „Chtěli jsme trasou obejmout celou naši zemi,“ vykládá Mauro Vegni, jeho ředitel.
Giro d Italia - mapa slavného závodu pro jubilejní ročník číslo 100.
Proto už na jaře 2015, kdy začínal spolutvořit itinerář pro ročník 2017, ukázal prstem na Sardinii: „Tady bude start.“
Loni v říjnu zde jeho štáb dolaďoval složitou logistiku na trati tří sardinských etap.
A už brzy až do Japonska?
Z městeček a vesnic té úvodní jste v pátek mohli dohlédnout až na sousední Korsiku. Rovněž tento francouzský ostrov jako by byl dlouho na mapách cyklistických Grand Tour označen pradávným názvem HIC SUNT LEONES. Organizátoři Tour se mu usilovně vyhýbali. Až při stém ročníku Tour sem v roce 2013 peloton poprvé zavedli.
V každém ze startovních i cílových měst tehdy hledali na Korsice 8000 metrů čtverečních, kam umístí zázemí. Marně. Proto si posléze pronajali trajekt Mega Smeralda, žlutého lodního obra o výtlaku 34 tisíc tun. Ten se stal na tři dny základnou závodu. Na vodě.
V Ajacciu, kde organizátoři natáhli etapu snad až na samý konec ostrova, se z tiskového střediska plulo do cíle malými loděmi půl hodiny. A před posledním korsickým dnem v Calvi rozeslali reportérům e-mail, jenž vyvolal zděšení: „Trajekt Mega Smeralda bude tentokrát kotvit na L’Île-Rousse. Vzdálenost od cíle etapy: 23 kilometrů.“
POD KORSICKOU VLAJKOU. Na Korsiku zavítala Tour de France v roce 2013 poprvé v historii.
Sami cyklisté se museli na Korsice vypořádat se zdlouhavým putováním do hotelů a úzkými, ne vždy kvalitními silnicemi. Chris Froome shrnul jejich názor slovy: „Nádherný ostrov, ale budu rád, až zůstane za námi.“
Přesto si na netradiční výlety závodů Grand Tour zvykejme.
Bude jich patrně přibývat.
Španělská Vuelta chystala na letošek expanzi do Afriky v podobě čtyřdílné koncovky na Kanárských ostrovech. Potíže s rozpočtem a s logistikou ji sice oddálily, ale vzmáhající se sponzorský pool závodu napomohl, že jeho ředitel Javier Guillén nyní oznámil: „Měli bychom závodit na Kanárských ostrovech v roce 2020. Dvě etapy na Gran Canarii a dvě na Tenerife.“
Lodní přesun karavany Vuelty sem potrvá 26 hodin a cyklisté se pak mají drápat i na sopku Teide, kam řada týmů s oblibou situuje svá soustředění.
Už v roce 2012 chtěla společnost RCS, organizátor Gira, rozjet svůj závod dokonce až ze Spojených států, konkrétně z Washingtonu. Jenže odvolání tehdejšího ředitele Gira Angela Zomegnana a lokální volby ve Washingtonu uskutečnění této ideje nepřály.
„Přesto tato myšlenka není mrtvá,“ ujišťuje Mauro Vegni.
Společnost ASO, vlastnící Tour, už před pěti lety koketovala s variantou odstartovat své klání z bohatého Kataru. Ale v Asii ji dost možná předběhne se svým startem právě Giro. Hovořilo se o Abú Dabí, kde už společnost RCS (organizátor Gira) pořádá závod World Tour.
Ovšem ještě více se nyní spekuluje o Japonsku. List La Stampa dokonce přinesl informaci, že byla uzavřena předběžná dohoda o japonském startu Gira 2018.
Rozpočet Grande Partenza (Velkého startu) na japonském území by podle La Stampy činil 35 milionů eur, z nichž velkou část pokryjí místní organizátoři. Každý z 22 týmů má údajně obdržet 250 tisíc eur coby „odškodné“, aby akceptovaly čtrnáctihodinový letecký transfer.
Otázkou zůstává, zda týmy a Mezinárodní cyklistická unie UCI na toto bláznivé dobrodružství skutečně přistoupí. Vždyť Giro by už po třech etapách muselo být kvůli přesunu do Evropy na dva dny přerušeno.
Vylodění na Sardinii by pak bylo v porovnání s plánovanou „Operaci vycházející slunce“ vlastně jen jakousi dětskou bitvou.
