Letos v Edmontonu na mistrovství světa však poprvé po osmi letech desetikilometrový běh prohrál, skončil až třetí. Původně to měl být poslední závod na téhle trati. Jenže porážka všechno změnila.
"V Edmontonu jsem prohrál a já nechci končit bez vítězství," vysvětloval. "Třetí pozice není pro Haile Gebrselassieho přijatelná. Chci si ještě jednou zkusit, co dovedu. Takže zůstávám a deset kilometrů poběžím i na příštím mistrovství světa v Paříži."
Živočišná snaha být vždy nejlepší Gebrselassiemu přinesla slávu, ale i kritiku. Mnozí fanoušci i závodníci se na něj dívají jako na vychytralého běžce, který těží z taktického způsobu boje. Málokdy vede pole, často se naopak schovává v závětří a vítězí drtivým závěrem.
V Etiopii ale není milovanějšího člověka. I včera v Praze ho hned po doběhu přes zábradlí objala skupinka výskajících krajanů s národní vlajkou v rukách. Když se před rokem vracel po svém druhém olympijském vítězství, od hranic ho doprovázela letka vládních migů. Pojmenovali po něm ulici i školu.
V hlavním městě Addis Abebě stojí jeho obří portrét, rozlehlý osm krát dvanáct metrů. Nad ním je napsáno: "Věci jsou možné." "Pro lidi to znamená dobrou zprávu," říká Gebrselassie. "Někteří z nich možná začnou věřit, že když po něčem touží, může se jim to skutečně podařit."
Gebrselassie je pro etiopský národ důkazem, že je opravdu všechno možné. Už dnes, kdy ještě zdaleka nekončí sportovní kariéru, se mluví o tom, že by se mohl stát prezidentem.
Když se na to Gebrselassieho zeptáte, ukáže zuby v neobvykle širokém úsměvu. Ale ta představa není zase tak nemožná. "Snažím se dělat něco pro svůj lid," tvrdí Gebrselassie. "Etiopie je chudá země a já bych to chtěl změnit. Stát se prezidentem není přesně to, co bych si přál. Vím, že je to pěkně těžká práce. Ale pokud by to bylo to, čím bych lidem pomohl, nebránil bych se tomu."
 Haile Gebrselassie dobíhá vítězně do cíle Běhu Prahu |
