Předchozí dva dny o vás chodily zprávy, že se vůbec necítíte dobře. Kdy vám bylo nejhůř?
Včera jsem měla krizi, ráno mě ještě bolelo v krku. Během noci i dne jsem se ale snažila vyspat, jak to jen šlo, a s lyžema jsem se byla jen trochu pozdravit, než že bych na nich extra jezdila. Asi jsem potřebovala volněji, abych dnes tu šanci ještě mohla chytit.
Údajně jste spala dvanáct hodin.
Dokonce čtrnáct. Hrozně moc. Tělo je unavené a každá minuta spánku dobrá.
A pak se opět probudila ta bojovnice Gabriela, která byla na mistrovství světa trochu nalomená?
Stoprocentně. A není to jen o mně. Toužím ukázat, že na to mám, i lidem kolem mě, rodičům, trenérům, příteli, fanouškům. Toužím pozvednout tu naší vlajku nad hlavu a předvést, že i v naší malé zemi jsme šikovný národ a že jsme schopní mít takhle úspěšné sportovce. To je pro mě obrovská výzva.
Jak se vám ve sprintu jelo?
Hned po startu moc dobře ne, ale informace na trati byly pro mě příznivé. Říkala jsem si, že je super, že dokážu držet krok s nejlepšími. Snažila jsem se do poslední chvíle, ale v koncovce jsem pak na to neměla. Ten poslední obrovský kopec rozdělil, kdo na to má a kdo na to už tolik nemá.
A v něm jste ztratila náskok na Kaisu Mäkäräinenovou, že?
Já už v posledních 500 metrech odpadala a i když jsem se snažila zmátořit na posledních v cílové rovince, věděla jsem, že Kaisa je hrozně frekvenční běžkyně a že pro ni to byla ta koncovka asi jak dělaná.
I po druhém místě však nyní doslova záříte. Takhle šťastnou už jsem vás dávno neviděl.
Já sebe taky ne. Dneska jsem měla výbuch emocí. Myslela jsem si, jaký jsem flegmatik, ale před závodem jsem nebyla úplně v klidu. Byly tam emoce, slzičky.
Co vám potom do telefonu říkal šéftrenér Ondřej Rybář, který zůstal v Česku?
Volala jsem mu hned. Je to jeden z lidí kolem mě, kterého si moc vážím. Bez něj bych na takové výsledky nikdy nedosáhla. Ale i Zdeněk Vítek mě včera večer dokázal uklidnit. Věděl, co potřebuju slyšet. Přenesl na mě pohodu.
A teď máte malý glóbus za sprint. Ale na tiskovou konferenci jste si ho nevzala. Kde je?
Předala jsem ho, aby se nestalo, že bych ho někde nechala. Tak jsem ho dala naší masérce Petře Sedláčkové, která ho vezme do buňky do bezpečí. Je to takové mé miminko.
Jak mu budete říkat?
Jé, já vůbec nevím. Možná Sprinťa, to by mohlo být.
Zbývají dva závody. Náskok na Dorinovou jste výrazně zvětšila. Jak se vám teď o víkendu pojede?
Já myslím, že teď už ze mě spadl ten největší tlak, co jsem před sprintem cítila a že už to zvládnu ujet s čistší hlavou. Teď už to bude jednodušší a chytnu tu šanci za pačesy. Věřím, že to dotáhnu do zdárného konce.
Velký glóbus je blízko...
Ale nikdy neříkejme nikdy. Někdy se stane nějaká nehoda. Třeba minulý rok jsme byli svědkem, že Verča tady v posledním závodě spadla a závod byl najednou pryč. Jsem pořád opatrná. Až to bude jisté, tak o tom budu přemýšlet. Musím se teď soustředit na každý ze dvou zbylých závodů.
