Z Hochfilzenu už máte kompletní medailovou sbírku, nepřipadáte si opět jednou jako ve snu?
Rozhodně je to sen každého závodníka. Jsem ráda, že jsem měla štěstí a takové úspěchy v životě. A ten vrchol, na který jsem se dlouho připravovala, mi zatím vychází mnohem líp, než jsem si vůbec dokázala představit. Mám zlato, stříbro, bronz. Přitom ten začátek byl dnes tak tvrdý, že jsem nevěřila, že by z toho mohlo být stříbro. Ale je. Je to úžasné.
Jaký tedy byl závod z vašeho pohledu?
Vůbec ne jednoduchý, už ta teplota nám nepřidávala (během závodu až 13 stupňů). Jsem ráda, že až do této chvíle nebyly předchozí závody během sezony tak náročné, jako ten dnešní. To teplo vás vážně vyčerpává, ztrácíte vteřinky, víc se potíte. Bylo to hodně těžké. Jsem opravdu vyčerpaná.
Ale máte třetí medaili na krku.
Přitom dnešní závod byl ten poslední, na který bych si vsadila, že se mi to může povést. Je to neuvěřitelné, kdo by to byl řekl. Jsem obrovsky spokojená. To nejcennější, co si ze závodu mohu odnést, je vědomí, že jsem tam nemohla nechat víc. Jela jsem opravdu co nejlíp to šlo.
Když jste minula terč hned při první položce, co jste si pomyslela?
Samozřejmě jsme nedoufala ve stupně vítězů, to ne, ale věřila jsem, že do desítky nebo možná i do pětky by to třeba mohlo být. Ale na bednu jsem určitě nepomýšlela, protože jsem se cítila hodně špatně na trati.
Navíc před vámi byly ještě tři další položky.
Právě. Bylo těžké zkoncentrovat se na ně, protože jsem si řekla, že medaile je pryč. Že nemám na to, abych ty tři další zastřílela čistě.
Hrozně se podceňujete.
Ono je to lepší. Když si člověk věří, je to kolikrát zbytečný stres.
Rána, která se do terče nevešla, byla hodně těsná. Nebudete proklínat štěstěnu?
Myslím, že můžu být ráda, že jsem štěstěnu měla na své straně u dalších devatenácti terčů. To taky někdy je. Letos už jsem měla hodněkrát štěstí, spadly mi těsné rány, které by jiným biatlonistkám třeba nespadly. Ono se to vykompenzuje. Jednou štěstí přijde, podruhé trochu chybí.
Při třetí položce jste pak některé rány odkládala, což vám pomohlo...
Já si říkala, že nemám co ztratit, že holky stejně budou střílet výborně a že je to závod Laury (Dahlmeierová), která je střelec par excellence. Tak jsem se chtěla soustředit na každou ránu, vypracovat si je a jsem ráda, že mě za to trenéři pochválili.
Jak se za už třetí medaili z šampionátu odměníte?
Snad klidem a odpočinkem. Včera na mě padla velká únava a a po takovém množství závodů je těžké si odpočinout a připravit se na další.
Uspět na mistrovství světa pro vás bylo letošním cílem - a ten jste už splnila. Ale sezona nekončí.
Čím víc se člověku daří, tím víc chce dalších úspěchů, je to obrovská motivace. A vzhledem k tomu, že jsem si určila vrchol tady na mistrovství světa, můžu být víc než spokojená. A do sezony zimy už to možná nebudu úplně hrotit jako doteď.
Kolik sil vám do dalších dvou závodů šampionátu zbývá?
Nevím. Tady se člověk nešetří, každý závod je nová šance pro každého. V každém závodu musíte jet do plných a nechat na trati veškeré síly, já jedu úplně do kómatu. Jsem ráda, že teď máme alespoň den odpočinku.
