Petr Vladyka, futsalista z Vysokého Mýta, oslavil 42. narozeniny jen pár dní poté, co v nejvyšší soutěži odehrál jubilejní 400. utkání. Podobný kousek se přitom před ním povedl jen dvěma hráčům, rekordman Martin Dlouhý si připsal 494 startů.
Petr Vladyka
Vladyka nejúspěšnější období prožíval ještě v barvách Chrudimi, kde slavil devět mistrovských titulů. O jeho kvalitách svědčí i 16 startů v reprezentaci, ve kterých šestkrát skóroval. V roce 2013 se vrátil do Vysokého Mýta, kde stále patří k tahounům mužstva.
V první futsalové lize jste odehrál už čtyři sta zápasů. Čekal jste, že dosáhnete tak vysokého čísla?
Když jsem začínal, tak určitě ne.
Je reálné dostat se na další kulaté číslo? 450, popřípadě 500?
Myslím se, že asi moc ne. Člověk už není nejmladší, navíc zápasů v lize už taky není tolik jako dřív. Záleží třeba i na tom, kolik kol bychom zvládli odehrát v play-off.
Petr VladykaFotbalista a futsalista, narozený 9. listopadu 1974 v Chrudimi. |
Změnil se během kariéry nějakým způsobem váš přístup k futsalu?
Nevím, jestli vyloženě můj přístup, ale určitě je na všechno míň času. Už mám rodinu, takže se vše mění a postupem času člověk přehodnotí svoje priority.
I letos jste nejproduktivnějším hráčem svého týmu, a to i přesto, že jste minulou středu oslavil již 42. narozeniny. Není to trochu špatná vizitka pro mladší spoluhráče?
Já jsem rád, že mi to tam zatím padalo. Určitě by bylo dobrý, kdyby se někdo z těch mladších přidal a dával góly navíc. Tím by se nám určitě zvýšil počet bodů. Zatím to vychází mně, ale já to nijak zvlášť neřeším.
Několik let jste také působil v Chrudimi, jak vzpomínáte na toto angažmá?
Určitě dobře, protože jsme udělali devět titulů a odehrál jsem tam dost podstatnou část z těch svých 400 ligových zápasů. Takže to vnímám pozitivně. Zápasy proti Chrudimi jsou trochu vyhecované. Vím, jaká úroveň v Chrudimi je, a proti nim se můžeme jen ukázat. Chceme jim to vždy co nejvíc znepříjemnit, popřípadě urvat nějaký bod.
Za svoji kariéru jste odehrál spoustu důležitých utkání v evropských pohárech nebo v reprezentaci. Je nějaké, na které vzpomínáte nejraději?
Takových bylo určitě hodně. Například zápas s Kairatem Almaty (ve Futsal Cupu – pozn. red.), kde se nám sice nepovedlo postoupit, ale myslím, že jsme měli nejblíž k té finální čtyřce. Je to sice hořká vzpomínka, ale na to utkání vzpomínám rád. Poté samozřejmě na zápasy, kde jsme udělali mistrovský titul, na ty se vzpomíná dobře.
Současně s futsalem jste vrcholově hrával i fotbal, několik let jste strávil v Jihlavě. Sledujete stále výsledky FC Vysočina?
Určitě, ligu sleduji celou. Kádry se hodně obměnily, v Jihlavě už nejsou kluci, se kterýma jsem hrával. Takže už to není takové jako těsně potom, co jsem skončil. Když tam ještě hráli moji kamarádi, bavili jsme se o tom víc.
Co říkáte na výsledky Jihlavy v aktuální sezoně?
Je škoda, že se jí zatím moc nedaří. Ale doufám, že vítězstvím proti Boleslavi se trochu rozjede a přijde série, kdy začne bodovat a dostane se do klidného středu tabulky.
Vraťme se ještě na chvíli k futsalu: jaké jsou vaše osobní a týmové cíle pro aktuální sezonu?
Určitě zůstat zdravý a vydržet odehrát co nejvíc zápasů. Týmový cíl je samozřejmě dostat se do play-off z nějakého rozumného místa, potrápit favority vepředu – a třeba se i dostat do finále. Ale to už bude hodně těžké.
