K obratu ve čtvrtém finále proti Teplicím chrudimský futsalista Michal Mareš zavelel krásnou individuální akcí. Za nepříznivého stavu 0:2 se zasekávačkou uvolnil z levé strany na střed, vyhnul se postupně dvěma protihráčům a balon uklidil po zemi přesně k pravé tyči gólmana Jeronima. Chrudim následně v půlce druhého poločasu soupeři zasadila dvě smrtící rány.
„Teplice mají vynikající mužstvo, ale my jsme to dohráli srdcem. Zaplať pánbůh, že už k nim nemusíme,“ radoval se 39letý Michal Mareš.
Všechny finálové zápasy skončily o gól. Byla to letos v cestě za titulem největší dřina za poslední roky?
Podle mě tohle finále bylo pro lidi nejlepší v historii. Na obou stranách stály kvalitní mančafty, pořád se hrálo na krev. Pro diváky to byla paráda. Tentokrát jsme 0:2 prohrávali a otočili to na 3:2. Byli jsme výborně fyzicky připravení díky kondičnímu trenéru Chicovi. Zužitkovali jsme to - konec třetího i čtvrtého zápasu jsme odmakali a řekl bych, že jsme mistrovský titul vyhráli zaslouženě.
Je to pro vás zadostiučinění, když se vám předtím Teplice nepodařilo přemoci v základní části, ani ve finále poháru?
Myslím, že jo. Hráli jsme trochu jiným stylem. Připravovali jsme se na to, chtěli hrát ofenzivněji a presovat. Obranu jsme kromě prvního utkání zvládli fantasticky, a i když tam nepadaly tolik góly vpředu, vítězili jsme. Kluci, co nehráli, nás povzbuzovali - vyhráli jsme jako tým. Teď budeme slavit.
V posledním utkání jste skóre obrátili poměrně brzy, do konce zbývala spousta minut. Bylo určitě příjemné, že jste manko nemuseli dohánět těsně před koncem jako v některých předchozích případech.
Bylo dobré, že jsme dali do půlky na 1:2. A hned jsme navíc mohli i srovnat, to se však nepovedlo. V kabině jsme si pak řekli, že na to máme ještě dvacet minut a že to oddřeme a budeme je dál napadat. To se nám podařilo, vyústily z toho dva góly. Pak tu ještě hráli powerplay, ale jak v předposledním zápase série, tak v tomhle jsme ten konec uhráli skvěle. Díky všem klukům za to.
Nebylo těžké během powerplay Teplic udržet koncentraci? Zlaté medaile byly blízko...
Dobře jsme se posouvali, zajišťovali se. A když to je před takovými lidmi... Ti vás tak vyhecují, vyblázní, že to jinak nejde, než jezdit po zadku. Koncentrace tam byla, Teplice jsme k ničemu nepustili.
K početné kulise vám pomohlo i to, že televize nevysílala duel přímým přenosem, že? Tolik lidí tísnících se za hranou tribuny jsem v Chrudimi snad ještě neviděl.
Co vím, tak když tu vyhráli první titul, ty čtyři nebo pět řad lidí tam bylo taky. Atmosféra, co tu byla, to bylo něco famózního, i Brazilci koukali na to, co se tu dělo. Když jsme prohrávali 0:2, nepoložili jsme se a diváci nás hnali.
Co byste ještě zmínil mezi zásadními faktory pro vítězství Chrudimi ve finále?
Strašně nám pomohl brácha (Roman Mareš), který se vrátil. Je to borec, který má zkušenosti z mezinárodní scény. Ale zase bych nechtěl říct, že všechno rozhodl jen on. Dentinho převzal tým, připravil nás hlavně na teplickou powerplay. Jak jsme odbránili jejich útočnou hru s brankářem, to bylo super. Nebylo to jenom o trenérovi nebo o jednom hráči, každý si k tomu vždycky řekl svoje, když viděl, že bychom něco mohli zlepšit.
