Narodil se v chudém hospodářství v Korutanech. Rodiče nemohli jeho sportovní sen finančně podporovat, mladý Franz Klammer tedy byl od 14 do 19 let „pacholkem“ u dřevařů, aby si přivydělal na kariéru lyžaře.
Ve 23 letech ovládl olympijský sjezd v Innsbrucku a stal se hrdinou Rakouska.
Dnes je lyžařským průvodcem celebrit a za jediný den svých služeb si účtuje 12 tisíc eur. Jeho klienty se stali arabští šejkové i členové královských rodin. „Jsem umělcem života,“ tvrdí.
Říkáte, že vaším zaměstnáním je BÝT FRANZEM KLAMMEREM. Jak vám jde taková profese?
Náramně. Užívám si ji.
Čeho nejvíc?
Svobody být sám sebou. Ta je pro mě opravdovým bohatstvím. Mohu
si rozhodovat o svém čase a vybírat si, co a kdy chci dělat.
Jeden vítězný den v Innsbrucku vám otevřel velmi mnoho dveří?
Zajímavé, co jediný závod dokáže, že? Změnil mi úplně celý život.
Snad o žádném sjezdu v historii se nehovořilo tolik jako právě
o tom v roce 1976. Proč?
Výchozí situace tomu nahrávala, všechno do sebe zapadalo. Olympiáda byla v Rakousku. Já byl jasný favorit. Trať byla obtížná. Švýcar Russi zajel skvělý čas a byl o půldruhé vteřiny lepší než ostatní. A já vyrážel na trať poslední z favoritů. Nikdo by nemohl napsat lepší scénář. Způsob, jakým jsem ten sjezd absolvoval, potom odvedl zbytek.
Nikdy jste nezažil větší tlak?
Něco vám povím: Sjezd je tím nejlepším učitelem života, protože při něm musíte neustále bleskově reagovat a improvizovat. Tehdy jsem slyšel, jak hlasatel vykládá: Russi zajel neskutečně. Chvíli jsem si myslel: Možná je tohle ten jediný den, kdy nebude v mých silách Russiho porazit. Ale vzápětí jsem se ujišťoval: Ne, já to dokážu. Když jsem stanul ve startovní bráně, řekl jsem si: Vím, že dnes vyhraju. Byl jsem připraven riskovat víc než obvykle.
Franz KlammerNarozen: 3. 12. 1953 v Mooswaldu, Rakousko. Olympijský vítěz sjezdu v Innsbrucku 1976. Mistr světa v kombinaci a stříbrný ve sjezdu ve Sv. Mořici 1974. Ve Světovém poháru majitel pěti malých glóbů za sjezd (1975–1978 a 1983) a vítěz 25 sjezdů (historický rekord) v rozmezí 11 let! Čtyřikrát šampion Hahnenkammu v Kitzbühelu. Po kariéře aktér VIP okruhu lyžařů v USA a vítěz ME cestovních automobilů. Nyní lyžařský průvodce celebrit. |
Potkáváte stále tehdejší soky?
Ano, na golfu. Většina sjezdařů hraje golf, dokonce i Stenmark.
Na rozdíl od mnoha kolegů jste se však trenérem nestal.
Po kariéře jsem se totiž sám sebe zeptal: Bavilo by mě být koučem? Odpověď zněla:
Určitě ne. Radši jsem lyžařským průvodcem.
Poznal jste mnohé celebrity. Které setkání bylo mimořádné?
Po mém vítězství v olympijském sjezdu jsme letěli do USA. V Chicagu čekáme na přestup, já spím v koutě letištní haly a najednou se tam zjeví Muhammad Ali a ptá se mých kolegů: Co tu děláte? Řekli mu: Letíme na lyžařské závody. A on se ptá: Je tu i Franz Klammer? Chtěl se speciálně se mnou vyfotit.
Tehdy bylo lyžování v USA mnohem populárnější než dnes, že?
Ano, i díky tomu, že televize ABC vysílala v letech 1974 až 1976 pořad Cesta na olympiádu. Každou neděli tam lidé slyšeli také o Klammerovi. Potom se však lyžování v Americe vytratilo na placené kanály a do nočních hodin. Hermanna Maiera tam už skoro nikdo neznal.
Později jste potkával i korunované hlavy. A pokud vím, býval jste občas poněkud prostořeký.
Vsadil jsem se s kamarádem, že nizozemské královně Beatrix řeknu: Veličenstvo, je pro vás ctí setkat se se mnou. Tak se kdysi představil norskému králi slavný lyžař Stein Eriksen. Královně Beatrix nejdřív spadla čelist, ale když jsem jí vysvětlil, oč jde, moc jsme se nasmáli. Japonskému císaři jsem pro změnu tvrdil: Jsme vlastně kolegové, vy jste císař Japonců a já lyžařů. Také on to přijal s úsměvem.
V Bad Kleinkirchheimu po vás pojmenovali sjezdovku. Letos tam jedou ženy pohárový sjezd.
Jo, dá se říci, že dámy budou sjíždět Franze Klammera. (směje se)
A co vy, když nyní jdete lyžovat? Nemáte občas chuť sjet si trať ve sjezdovém postoji?
Jen ráno, když jsou ještě sjezdovky liduprázdné, nechávám občas své lyže jet přímo. Jak přibývá turistů, omezuji i svoji rychlost. Ale že bych opět sjel i Hahnenkamm, si už ani nepředstavuju.
Čím se udržujete fit?
Třeba tím, že v létě jezdím čtyřikrát týdně na kole, tak 80 kilometrů.
S manželkou Evou jste 35 let spolu. Jak zní váš recept na udržování pohodového manželství?
Oba si umíme udělat legraci z toho druhého a sami sebe nebereme moc vážně. Mé motto zní: Člověk je méně důležitý, než si sám myslí.
Jaké sny ještě máte?
Celý můj život je jeden velký sen. Jsem otevřený všemu, co mi ještě nabídne. Přeji si jediné: ať nikdy nejsem starým, tvrdohlavým psem.