ALEXA BOKŠAY (předválečná éra): Říha - Bican - Kopecký. Určitě nejlepší byl Bican, ve své době opravdu panoval. Měl rychlé nohy, přesnou střelu a také dobrého nahrávače, jakým byl Kopecký. Jediná věc mě zaráží, že Bican stihl dát pět tisíc gólů. Vždyť to by třicet let musel dávat alespoň tři góly každou neděli, aby to stihl. Ale byl výborný, všechna čest, nechci ho nijak snižovat.
LADISLAV HLAVÁČEK (50. léta): Bicana považuji za jedinečného, každý jeho gól byl promyšlený, a ne náhodný. K němu bych postavil Puče s Kopeckým. O Pučovi platilo, že to byl parádní střelec, jen málokdy se zmýlil. U Kopeckého se zase cenila fotbalová inteligence, s míčem žongloval, hrál klasický český ťukes. Vždycky byl v přihrávkách přesný.
TOMÁŠ POSPÍCHAL (60. léta): Bezpochyby bude útok stát na Bicanovi, byl to fenomén, neomylný střelec, který se dá srovnat jen s Pelém. K němu bych dal na hrot Nejedlého a Kučeru. Kdysi jsem hrál dvakrát za staré pány s Nejedlým, od první vteřiny bylo vidět, že je fotbalista jako hrom. Kučera zvládl všechno: zakončení, pohyb bez míče, byl ohromný. Měl životní smůlu, jak se zranil. Jinak by to dotáhl daleko.
KAROL DOBIÁŠ (70. léta): Veselý - Bican - Adamec. K superstřelci, jako je Bican, potřebuje mužstvo vynikající křídlo. Proto volím Frantu Veselého. Nalevo bych postavil Adamce, a nejen proto, že jsme kamarádi z trnavských časů. On měl výjimečnou kopací techniku a oheň v těle, který dobří útočníci potřebují.
JAN FIALA (80. léta): Vízek - Bican - Adamec. Kdo nastřílí v Rakousku a Československu přes šest stovek ligových gólů, má jasné místo. S Vízkem jsem hrál v Dukle, byl to borec. Uměl jenom pravou nohou, ale jeho kličky byly grandiózní. Míč kvrdlal pořád mezi nohama a dokázal se prosoukat přes pět protihráčů. Byl zvláštní, trochu nezodpovědný. Přišel pozdě na trénink a vyprávěl, že ho naboural autobus nebo že mu vytopili byt.
PATRIK BERGER (90. léta): Vízek - Bican - Adamec. Jasný je Bican. Když se o tomhle pánovi všude píše i po tolika letech, tak musel být opravdu báječný. Legendou mého mládí je zase Vízek. Vždycky jsem ho u televize obdivoval, jak nádherně se umí proháčkovat k brance. Dokázal to přitom v době, kdy se ve fotbale hodně bránilo, o to víc si ho cením.
