V Zolderu zahynul Gilles Villeneuve a v Montrealu se o stojící Pironiho vůz roztříštila osella Riccarda Palettiho, který svým zraněním podlehl. Tyto katastrofy jakoby vedly k další, která se měla tohoto týdne odehrát.
S typem 126 C2 roku 1982 Ferrari svým pilotům dal dispozici nejen turbo s medvědí silou, ale i šasi konstruované britským géniem, dr. Harvey Posthlethwaitem, bylo konečně přinejmenším na úrovni anglických konkurentů. Protože vedle Hockenheimringu na zbývajícím kalendáři stály ještě další okruhy zvýhodňující turba, jako Zeltweg, Dijon a Monza, zdálo se že Francie bude moci konečně slavit svého prvního mistra světa. Dnes retrospektivně s jistotou můžeme tvrdit, že nebýt osudné soboty v Hockenheimu, Pironi by se mistrem světa ´82 stal.
Osudný déšť v Hockenheimu
V kvalifikaci ještě běžel projekt "Champion-Didier" podle plánu: Pironi postavil svůj rudý vůz v páteční kvalifikaci na pole-position. Deštivý sobotní trénink však drastickým způsobem zkoncoval nejen se všemi těmito nadějemi, ale i s Pironiho kariérou. Na rovince mezi poslední šikanou a vjezdem do Motodromu Didier oslepen fontánou vody stříkající od kol pomalu jedoucího Renaultu Alaina Prosta špatně odhadl svůj odstup ke svému krajanovi a ve velké rychlosti do něj zezadu narazil.
Ferrari byl katapultován vysoko do vzduchu a při přistání zdemoloval svou příď a s ní i nohy svého pilota. Nehoda silně připomínala fatální neštěstí Villeneuva a dala kritikům, kteří označovali Ferrari 126 C2 za obzvlášť nebezpečný za pravdu. Záchranáři dlouho potřebovali, než vyprostili didierovi nohy ze změti oceli a aluminia. Dlouhé týdny trvající boj odborníků v Německu a ve Francii nakonec ušetřil Didiera amputace...
Didier: Vzorový chlapec francouzského sportu
Jak se do tohoto smutného okamžiku vyvíjela slibná kariéra Didiera Pironiho? Od samých začátků mu přišla k dobru vzorová podpora ze strany státního olejářského podniku elf, kterému vděčili za své kariéry i piloti jako Cevert, Depailler, Arnoux, Laffite, Tambay, Jabouille a řada dalších. (Co pro Francii znamenalo pozastavení této podpory dokumentuje slabé zastoupení trikolóry ve formuli 1 od konce éry-Prost).
Poté, co Didier v roce 1973 vyhrál výběr "Volant-elf", stal se 1974 mistrem Francie formule Renault a roku 1976 mistrem Evropy formule Super-Renault. Vždy na monopostech Martini. S Martinim postoupil 1977 do formule 2, kde jednou zvítězil (Estoril) a celkově skončil v ME na 3. místě. Stejného roku vyhrál i prestižní závod formule 3 v Monacu, kde poprvé v této třídě startoval.
S Tyrrellem do F1
Nikoho proto neudivilo, když tato vzorová kariéra Didiera 1978 přivedla do kokpitu elfem podporovaného Tyrrellu F1. Svou učňovskou sezónu Didier ukončil na 15. místě, se ziskem 7 bodů. Vrcholem roku pro něj ovšem představoval úspěch v závodě 24h Le Mans, který mladý Pironi spolu se zkušeným Jaussaudem vyhrál na továrním Renaultu-Alpine A442B.
Renault se poté snažil přetáhnout Didiera do svého týmu F1, ale liška Tyrrell Pironiho udržel i pro rok 1979. Toho roku Didier demonstroval, že patří mezi světovou elitu, když v MS skončil 10. Svůj Tyrrell 009 (což byla věrná kopie Lotusu 79) desetkrát kvalifikoval v top-10 a v závodech přesvědčil především dvěma třetími místy v Zolderu a Watkns Glen a svým agresívním výkonem v Monacu.
Jako elf o rok dříve Pironi koncem ´79 opouští Tyrrella a 1980 startuje za francouzský Ligier. Svou 5. pozicí v celkovém hodnocení se nadobro usadil ve světové špičce. Stylem start-cíl vyhrál v Zolderu, vedl i po 54 kol v Monacu, 27 kol v Montrealu a i Brands Hatch, kde poprvé dobyl pole-position, byl až do problémů s pneu "jeho závod".
Pilotem Scuderie Ferrari
Když o jeho služby projevil zájem Enzo Ferrari, nebylo pro Francouze s italským jménem a předky o čem přemýšlet. Rok 1981 v kokpitu silného, ale jinak nepovedeného 126CK neměl příliš vrcholů. Didier sice vedl 32 kol v Imole a prvních 12 kol v Zolderu, ale v MS končí zastíněn týmovým kolegou Villeneuvem jen 13. Čímž bychom byli v nešťastné sezóně 1982, která nejen že Ferrarimu nepřinesla titul, ale také ukončila kariéry Gillese Villeneuvea, Didiera Pironiho a před tím i jejich přátelství...
Po ne příliš povedeném začátku roku se Ferrari začaly prosazovat. Události při 4. GP roku v Imole však mnozí fandové vidí jako začátek řady neštěstí, které měly scuderii v této sezóně potkat: Oba rudé vozy závod dominují, to co Gilles považuje za show je ale pro Didiera opravdový závod. Pironi "krade" týmové jedničce vítězství a "aféra-Imola" navěky zůstává jako tmavý mrak viset nad jeho kariérou.
V příštím podniku MS Gilles umírá, ale Didier poté pilně boduje, jak již je popsáno na začátku článku... Napříč tomu, že Pironi 1982 musel vynechat 6 závodů, skončil celkově druhý, s odstupem pouhých pěti bodů za mistrem Rosbergem.
Jen krátký život po formuli 1
Ze svých zranění se Didier relativně dobře zotavil. S formulí 1 však již laškoval jen polovičatě. Testy z beznadějným AGS koncem 1986 a u Ligieru mu ale ukázaly, že na GP-sport již zdravotně nemá. Více se věnoval své jiné lásce: rychlým člunům. Jako importér motorů Lamborghini a závodních člunů Abbate pro Francii měl i hospodářské úspěchy. I zde jej ale neštěstí pronásledovalo: 23. srpna 1987 Didier Pironi umírá spolu s navigátorem a vítězem rallye Paříž-Dakar, Bernardem Girauxem a se svým co-pilotem, Jean-Claudem Guenardem v troskách svého speedboatu Kolibri ve vodách před britským ostrovem Wight...
26. března 2002 9:02
