Zejména hokejbal se na jeho hře projevuje. Vyniká v protisměrných kličkách a klamání tělem, má bleskurychlé ruce. „Svůj styl měnit nebudu, rád bych hrál takový hokejový florbal. Florbalové prvky se učit nechci. Nějaké otočky mě nezajímají, baví mě třeba tandemy.“
Podobně hraje celé jeho mužstvo, kam před lety přešlo z hokejbalu asi pět hráčů. Stejně jako v nižších soutěžích, i v první lize sázejí Bohemians na útočný florbal a divokými výsledky střídavě vítězí a prohrávají. „V útoku nám to docela jde, zapracovat musíme hlavně na obraně,“ ví hbité křídlo. „Je nám jasné, že soupeři jsou vyzrálejší, ale kvůli tomu se jich přece nebudeme bát. Nemám rád, když se v šatně před zápasem říká, na koho bychom si měli dát pozor. Člověk si pak kvůli tomu míň věří.“
Hozman si zatím věří dost. „Jako nováček si nepřipadám,“ má oprávněný pocit. V prvním utkání sezony dosáhl hattricku, pak počastoval soupeře dokonce pěti brankami, naposledy se předvedl dvěma góly a třemi asistencemi při sobotním vítězství nad Brnem 8:6. „Zvlášť v těch prvních zápasech mi vyšlo, na co jsem sáhnul, neměl jsem snad jedinou střelu mimo bránu.“ Hubený odbarvený blonďák lítá po hřišti nahoru dolů, často nečekaně vybojuje už ztracený míček.
Jen po střetu s mohutnějšími protihráči zpravidla končí na zemi. „Já padám, i když do mě nikdo nevrazí,“ říká o sobě. „Nevím, čím to je, ale s tělesnou konstrukcí to nesouvisí. Když budu chtít, sejmu i dvakrát těžšího,“ tvrdí sebevědomě. Výraznou přednost má v rychlosti a ve výdrži. Vždyť Bohemians jako jediní v nejvyšší soutěži hrají pouze na dvě pětky. „Dá se to v pohodě zvládnout. A víc mě to baví. Rád jsem na hřišti. Klidně ať prohrajeme, ale musím mít ze zápasu dobrý pocit. To znamená běhat, napadat soupeře. Nebaví mě hrát nějakou zónovou obranu.“
Na výjimečný styl Bohemians si posily z jiných mužstev těžko zvykají, kádr mužstva se tak výrazně nemění. „Posilovat nebudeme. A proč taky? Přece teď nebudou sedět kluci, kteří si první ligu vybojovali? To by nebylo fér.“