Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Florbalový život Chroustů: Když nedáme góly, není večeře

POZOR NA CHROUSTY! Oba boleslavští bratři už v této florbalové sezoně nasázeli shodně deset gólů. Často po sourozenecké spolupráci. | foto: Štěpán Tomš

1 2016
Jakmile se zakousnou do soupeřů, dělají čest svému jménu. Florbal poznává sílu Chroustů z Mladé Boleslavi. Bratři Tomáš a Tadeáš patří mezi nejnadanější české hráče.

Když měli mluvit o tom, jak pro toho druhého vybírali vánoční dárek, skončilo to přestřelkou, tak jako během dvojrozhovoru ještě několikrát. Tomáš a Tadeáš Chroustovi neprováhají žádný moment k bratrskému rýpnutí.

„Vybrat něco pro Tadeáše bylo v pohodě, protože on je takový jednoduchý,“ vypálil Tomáš. „Proto ses ještě nikdy nezavděčil,“ vrátil Tadeáš úder.

Stejně zarputile chodí Chroust & Chroust i do soupeřů na florbalovém hřišti. Z jejich souhry těží Mladá Boleslav.

Jak si bratři vyhovují mezi mantinely?
Tadeáš: Po těch společných letech už jsme si na sebe zvykli, i když zrovna po posledních zápasech Tomáš pořád nadává, že si špatně nabíhám.
Tomáš: Je štěstí, když si zrovna naběhneš dobře. (rozesměje se)
Tadeáš: A ještě větší štěstí je, když mi pořádně nahraješ.
Tomáš: Teď vážně. Víme o sobě, vnímáme to naše propojení na hřišti a ani už po sobě někdy nemusíme koukat. I bez toho vytušíme, že by tam ten druhý mohl být, i když to nemáme vyloženě nacvičené.

Jaké by to bylo, kdybyste spolu nehráli?
Tadeáš: Umím si to představit, ale trenéři do toho nezasahují.
Tomáš: Pro každého trenéra je jednodušší, když mezi nás do útoku přidá jednoho hráče, než aby pro každého z nás vymýšlel dva spoluhráče.

NA STŘÍDAČCE. Útočník florbalistů Mladé Boleslavi Tadeáš Chroust.

NA STŘÍDAČCE. Útočník florbalistů Mladé Boleslavi Tadeáš Chroust.

PROTI ŠAMPIONŮM. Tomáš Chroust na domácím Poháru mistrů 2015.

PROTI ŠAMPIONŮM. Tomáš Chroust v dresu florbalové Mladé Boleslavi na domácím Poháru mistrů 2015.

Je fajn mít v týmu bratra?
Tomáš: Jak kdy. Když mi rupnou nervy, je to dobré, protože se můžu vyřvat na bráchovi.
Tadeáš: To už mě vůbec nepřekvapuje, takhle je to pořád. Třeba na týmových večeřích už se moc nevyhledáváme.

Jak florbal ovlivňuje váš sourozenecký vztah?
Tomáš: Celkově hrozně moc ovlivnil naši rodinu. Dřív se všechny dovolené a jiné akce plánovaly podle toho, jak zrovna máme tréninky nebo zápasy. O florbale jsme se dřív bavili pořád, ale teď už moc ne.
Tadeáš: Většinou s tím začíná táta. Když přijde, na něco se zeptá.
Tomáš: Ale v poslední době už taky ubral.
Tadeáš: Musíme občas vypnout. Jinak bychom to doma nepřežili.

Prosím?
Tomáš: Táta k naší hře umí říct své.
Tadeáš: Když nedáme góly, není večeře.

Kam až můžete zajít, když se vzájemně tak popichujete?
Tadeáš: Já mám hranice, ale Tomáš ne. Přijde mi to občas zbytečné, když mám za sebou náročný den, jsem na tréninku a začneme se tam dohadovat. V tu chvíli vypnu, nejede přes to vlak. Ať mi Tomáš říká cokoliv. Nechci to poslouchat.
Tomáš: Takhle to přesně vypadá! Někdo na Tadeáše vybouchne kvůli tomu, že neposlouchá.
Tadeáš: Já si umím uvědomit chybu. Akorát ji od tebe nepotřebuju poslouchat pětkrát.

Prý se shodnete aspoň na sportovním vzoru - fotbalovém střelci Davidu Lafatovi.
Tadeáš: Je to člověk, ke kterému vzhlížím. Inspiroval jsem se i díky jeho knížce.
Tomáš: To je pravda. Tenkrát začal dávat góly i pořádně nahrávat.
Tadeáš: Přijde mi, že Lafata je hrozně skromný. Ještě kdyby mi to šlo ve florbale tak dobře jako jemu na trávníku.

Proč z vás vlastně nevyrostli fotbalisté?
Tomáš: Když jsme byli malí, měli jsme hodně aktivit, i fotbal. Pamatuju si, že Tadeáš u něj chtěl zůstat, ale máma mu to nakonec zakázala a řekla, že nechce, aby měl vyčutanej mozek.
Tadeáš: Ale hlavní důvod spočíval ve zdraví.
Tomáš: A navzdory tomu stejně brácha hraje florbal.

Teoreticky jste mohli hrát za Spartu aspoň florbal, že?
Tomáš: Ne! To by se nestalo.
Tadeáš: Teoreticky se to stát mohlo, protože jsme byli ve Future, když klub zanikl a stala se z něj Sparta.
Tomáš: Měli jsme na to tenkrát jednoznačný názor. Pokud se bavíme o síle značky Sparta, tak to podle mě platí jenom u fotbalu a hokeje.

Reprezentace

Švédské zážitky Chrousta & Chrousta

Jen jednou v historii dokázala česká florbalová reprezentace porazit hvězdné Švédsko. Před rokem a půl zažil průlomové vítězství 6:5 nad světovými multišampiony i Tadeáš Chroust. Ač je o víc než dva roky mladší než bratr Tomáš, za dospělou reprezentaci debutoval dřív. „Na výhru nad Švédskem nikdy nezapomenu,“ líčí 21letý Tadeáš. I 23letý Tomáš má však na Švédsko hezké vzpomínky. „Byl to tenkrát můj první start v reprezentaci, první dotek s míčkem a hned gól,“ vypráví. Češi tehdy v listopadu 2014 prohráli 2:7.

Jakou značku pro vás má florbalová Mladá Boleslav?
Tadeáš: Pro nás velkou, protože za ten klub hrajeme a cítíme, jak roste.’
Tomáš: Nemůžeme přehlížet Tatran, protože to je šestnáctinásobný mistr a všichni ho znají. I s Boleslaví se ale dostáváme do širokého povědomí.
Tadeáš: Mohli jsme hrát za Tatran, ale radši jsme si vybrali to budování boleslavské značky.

Není vám líto, že hrajete v době, kdy je florbal stále mladý sport?
Tomáš: Jak se to vezme. Na jednu stranu obětujeme strašně moc času, což pociťuju jako student. Škola mi zabere spoustu hodin, do toho tréninky, zápasy a osobní volno skoro neexistuje. Ale i kdyby florbal byl poloprofesionální nebo profesionální sport, stejně bych chtěl studovat. Akorát by měl člověk navíc pocit nějakého finančního zabezpečení.
Tadeáš: Často si s kamarády představujeme život profesionálních sportovců, ale i tak jsme rádi za to, co teď máme.
Tomáš: Hodně lidí si myslí, že už je florbal daleko, protože jsme vidět v televizi. Ti lidé si klepou na čelo a ptají se: „Vy za to fakt nic nedostáváte?“

Alespoň reprezentanti už si ale vyjednali drobné náhrady. Je to dobrý signál pro florbal?
Tomáš: Spíš se tím kompenzuje růst toho sportu a časové nároky na reprezentanty, kteří si musí brát v práci dovolenou, aby mohli jet třeba na mezinárodní turnaj.
Tadeáš: Nikdo nevydělává na tom, že reprezentuje. Pořád je to především čest a hrdost. Těch několik stovek za den aspoň trochu vynahradí klukům čas v práci.

Kde vidíte florbal za deset let?
Tomáš: Doufám, že tou dobou už bude Mladá Boleslav daleko známější než Tatran. A celkově? Určitě bude florbal rychlejší. Pořád se řeší, kdy Češi doženou Švédy a Finy. Ale nevím, jestli se to povede, protože i oni přece pracují a posouvají se.
Tadeáš: Nemám moc představu, kam se český florbal posune a jestli vůbec.

A co za deset let chcete stihnout vy?
Tomáš: Deset let, to je deset titulů, ne? To by se mi líbilo. (zasní se) Doufám, že zůstanu zdravý a budu moct hrát se stále stejným zápalem.
Tadeáš: Tou dobou už chci mít titul.
Tomáš: To snad daleko dřív, ne? Musíme ho mít už za čtyři měsíce!
Tadeáš: To nechci zakřiknout. (oba klepají na dřevo) Florbal je pořád hlavně koníček a zábava.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze