Frýdecko-místečtí florbalisté prohrávali dál. „Už mi nevolejte, já jsem u týmu skončil,“ oznámil v polovině sezony trenér Oldřich Lipnický.
Dodržel tak slib, že odejde, pokud tým neuhraje v první polovině sezony ani bod. „Podepsalo se to dokonce i na trenérově zdraví,“ tvrdil sekretář Řeha.
Týmu nepomohla ani výměna kouče. Bývalý prvoligový florbalista Jan Holovka mužstvo sice herně zvedl, ale ani to na vítězství nestačilo. „Neustálé porážky začali hodně špatně snášet i hráči. Ligu už jsme dohrávali s juniory, měli jsme problém slepit mančaft na zápas,“ přiznal Řeha.
V příštím ročníku už tým nebude hrát žádnou soutěž. Úplně skončil. „Tragédie to není. Jde přece jen o sport,“ říká dnes kouč Holovka.
Tenhle příklad ukazuje, že sport není jen radost z vítězství. Každý sportovec se někdy musí srovnat s porážkou.
Někteří se s ní smiřují častěji, než by chtěli. Angličtina má pro ně výraz looser čili ten, kdo prohrává. Češi jim říkají nazdárci. A i když pro ně prohra není nic nového, neznamená to, že nebolí.
„Když jsem šel do šatny, tak jsem si hodil přes hlavu ručník, aby mně lidi neviděli do tváře. A to jsem měl helmu na hlavě. Tak mi bylo trapně,“ řekl po porážce 0:118 útočník amerického fotbalu celku Pilsen Tornadoes Tomáš Sedláček. Pro jeho tým jsou výhry už několik sezon vzácností.
Podobní „nešťastníci“ však nejsou jen ve florbalu či v americkém fotbalu. Dají se najít ve všech druzích sportu na jakékoli úrovni.
Zřejmě tím nejslavnějším světovým „looserem“ je proslulý britský skokan na lyžích Eddie „Orel“ Edwards. Jeho baculatá postava a obrýlená tvář se staly v roce 1988 jedním ze symbolů zimní olympiády v Calgary.
