Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Florbalista Barák potřebuje před zápasem Člověče, nezlob se

Brankář české florbalové reprezentace Jan Barák. | foto: Český florbal, Martin Flousek

10 2014
Göteborg (Od našeho zpravodaje) - Kdo by to dělal rád, že? Ale občas je na místě konkurenci pochválit, zvlášť když se jí něco povede. Třeba jako teď, protože Jan Barák, redaktor serveru isport.cz, je na florbalovém mistrovství světa jednoznačně nejvýraznější personou mezi českými žurnalisty. On totiž při zápasech nesedí na novinářské tribuně, ale je - coby florbalový reprezentant - přímo dole na hřišti a nebo, tak jako v případě úterního vítězného duelu s Estonskem, chytá.

A jelikož ve zmíněném zápase, při kterým si odbyl premiéru na MS, pustil jediný gól (ten druhý dostal brankář Kafka z nájezdu), si pochvalu od konkurence zaslouží. „Ale škoda, že jsem ho dostal, mohlo to být ještě lepší. Jinak jsem si tu premiéru užil. Když jsem s florbalem začínal nebo i později, když jsem hrál extraligu, tak by mě ani nenapadlo, že budu chytat na mistrovství světa. A když mě trenéři na zápas nominovali, děkoval jsem jim. A poděkovat jsem chtěl i výkonem.“

Podařilo se. Přitom se na šampionát dostal na poslední chvíli. Zatímco za jedničku týmu trenéři dopředu určili zkušeného Tomáše Kafku, u pozice dvojky měli dvě varianty: právě Baráka a Davida Rytycha, obvyklého Kafkova parťáka. Nakonec ale přednost dostal dvoumetrový obr-novinář, jenž tak v úterý proti Estoncům ukázal, že žurnalisté nemusí být jen sportovní teoretici.

Byť i on ví, že to zrovna nebyl tým, který by českou partu, která v Göteborgu sní o medaili, prověřil. Vždyť do poloviny zápasu na něj šla jediná pořádná střela. „Taky proto jsem se jak malý kluk radoval z každého zákroku. Protože jinak jsem se tam sedm minut opíral jak Hašek. Měl lapačku na břevně a snažil si dirigovat obranu. Ale to nejsou zákroky. I tak jsem se snažil zůstat obezřetný, protože nikdy nevíte, odkud střela přiletí,“ barvitě popisuje.

A pak s nadsázkou přidá: „Kdybych dostal nějaký gól z nepozornosti, a on pak rozhodl, tak se zastřelím. Bral bych to jako své selhání.“ Roky se přitom potýkal s nervozitou, což sami uznáte, není u brankáře příliš dobrá vlastnost. A tak jako řada jiných sportovců se i on pro pomoc obrátil na psycholožku. Před zápasem tak dělá sérii cvičení, která ho uklidňují. „A po kterých už nemyslím, co když dostanu rychlý gól. A jestli dochytám do konce.“

Přesto i před duelem s Estonci tréma přišla. „Od jedenácti víte, že jdete do zápasu, ale přežijte těch pět hodin. Musím vymyslet, jak se předtím zápasem zabavit. Asi budu hrát člobrdo (Člověče, nezlob se) sám se sebou, protože to čekání je fakt síla.“

Možná se při víkendových bojích o medaile bude Člověče, nezlob se hodit.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze