Když se šestadvacetiletý Jendrišák loni vydal na zkušenou do Linköpingu, nečekal od sebe divy. Sice měl za sebou několik parádních sezón v české extralize, dobře ale věděl, že na severu vyznávají jiný florbal: rychlý, tvrdý, přesný. Hraje se strojově, chyby se netolerují.
Žádný herní šok však nepřišel. Jendrišák se brzy stal lídrem týmu a nakonec Linköping dotlačil až do Superfinále. V něm skóroval, jeho tým ale přesto podlehl Falunu 4:6. Stříbro z nejlepší ligy světa se ovšem počítá. Jendrišák si navíc jako vůbec první Čech vysloužil ocenění pro nejlepšího nováčka soutěže.
Mimoto se mu dařilo i na reprezentační úrovni: na prosincovém mistrovství světa pomohl České republice k bronzové medaili. Není tedy divu, že byl v červnu už počtvrté vyhlášen českým florbalistou sezóny.
Pověstný dříč si všech ocenění váží, všechny pro něj mají váhu. Sezónu ale raději hodnotí jako celek. „Nejvíc si cením asi toho, že jsem se dokázal tak rychle adaptovat na švédskou ligu. Hrál jsem od prvního zápasu do posledního a neměl žádné větší výkyvy,“ říká bývalý hráč Chodova a Tatranu.
Čím to, že jste ve Švédsku zažil takový úspěch hned v první sezóně?
Těch důvodů je samozřejmě víc. Asi pomohlo, že jsem do ciziny odešel později, nebylo mi dvacet. Stihl jsem si vybudovat nějaké jméno v české extralize i v nároďáku. A proto i Linköpingu bylo jasné, že se nespokojím s pozicí na střídačce. Navíc mi zdejší tým sedl po všech stránkách. Ať se už jedná o trenéra, systém hry nebo lidi okolo, kteří mi pomáhali s adaptací.
Říká se, že druhá sezóna bývá těžší než ta první. Nemáte z toho obavy?Nad tím jsem zrovna nedávno přemýšlel. Je pravda, že druhá sezóna bývá těžší, ale myslím, že v tomhle mi může pomoci i věk. Určitě na mě bude větší tlak od diváku, trenéra i spoluhráčů, ale já to beru spíš jako potvrzení určité role v týmu. Nemyslím si, že by mi to mohlo nějak ublížit.
Zajímavostí je, že za Linköping od loňska hraje i vaše přítelkyně, florbalistka Radka Topičová. Bylo její angažmá podmínkou, když jste s klubem podepisoval? Podmínka to nebyla, ona tady hraje, protože chtěla mít zábavu, chtěla si tady najít kamarádky. V loňské sezóně hrála za B tým žen, ale trénovala s áčkem. Ale teď to vypadá, že od příští sezóny bude hrát a trénovat právě jen s elitním týmem žen, který postoupil do první švédské ligy.
Jak válčíte se švédštinou? Do jazykového kurzu jsme začali chodit až v lednu, takže jsme s ní ze začátku trochu bojovali. Švédština je těžký jazyk, hlavně výslovnost mi dělá problémy. Proto zatím komunikuju spíš v angličtině, člověk se přece jen snáz vymáčkne. Ale na hřišti se umím dorozumět i švédsky.
Matěj Jendrišák (vlevo) ještě v dresu Tatranu
V čem vidíte hlavní rozdíl mezi švédskou a českou extraligou? Rozdílů je hrozně moc, největší je asi ten, že tady letos do posledního kola základní části bojovalo o play off minimálně deset týmů. A i týmy, které se tam nakonec nedostaly, klidně mohly v 1. kole překvapit. Liga je velmi vyrovnaná. V Česku je čtyři, pět silných mužstev a zbytek už není tak kvalitní.
Čím to je? Souvisí to s tím, že u nás nejsou vytvořené podmínky, aby starší kluci mohli hrát i po studiu. Ve chvíli, kdy skončí školu a začnou naplno pracovat, je pro ně obtížné stíhat tréninky. Proto jich hodně skončí. V Česku je věkový průměr top mužstev klidně i 21 let, ve Švédsku hráči zůstávají aktivní déle. Je běžné, že hrají i po třicítce. Mužstva jsou tím pádem daleko zkušenější.
Jak máte v Linköpingu nastavenou smlouvu? Uživíte se florbalem? Mám tady smlouvu, klub mě platí, takže jsem v podstatě profesionál. Bohužel to ale není jako v hokeji nebo fotbale, že by se člověk zabezpečil jen hraním. Je dobré si nechat zadní vrátka, proto bych od příští sezóny chtěl vedle hraní začít i pracovat. Doufám, že se mi tady s pomocí klubu podaří najít práci.
Nyní ještě krátce k reprezentaci: jak zpětně hodnotíte prosincový šampionát? Je bronzová medaile úspěch? Na začátku turnaje jsme doufali, že bychom mohli projít až do finále, ale zpětně beru bronz jako úspěch. Je to samozřejmě zkreslené tím, že o medaile dlouhodobě bojují v podstatě jen čtyři týmy. V posledních letech se ale špička rozšiřuje a šanci na úspěch bude mít více zemí. Stále ale platí, že Švédové a Finové jsou podmínkami, přístupem a kvalitou daleko před námi i Švýcary a potrvá ještě dlouho, než je dostihneme.
