Martin Koukal, finišman české štafety, má vizi: "Ideální bude, když mi to Magi (Magál) na čtvrtý úsek přiveze minutu před Northugem. Kdyby to bylo jen o půl minuty, byl by to zbytečný stres." Typicky koukalovský humor.
Pro Nory půjde o otázku národní cti. Češi myslí na zázrak. "Zázraky se občas dějí," připomene Koukal olympiádu. Loni ve Vancouveru s medailí štafety nepočítal takřka nikdo. Přesto se zrodila. "Teď by to bylo ještě o maličko víc než zázrak," pousměje se kouč Miroslav Petrásek. "Ale štafeta dopadne vždycky jinak, než plánujeme," říká Lukáš Bauer.
Členové české štafety |
Co vše hovoří proti Čechům? Forma Norů, Finů, Švédů a Rusů, kvalita Němců či Francouzů. I problémy, které během zimy řešili: Jakš střevní chřipku, Magál zápal plic, Koukal ztrátu formy. Ani Bauer nebyl zdravý. A přece: při důkladnější studii výsledků zjistíme, že před olympiádou na tom byli Jakš a Magál ještě hůř než nyní. "Tehdy jsem tvrdil, že jakékoli umístění do 6. místa bude skvělé. Stejné je to tady," říká Petrásek.
Své kvarteto pošle do boje ve stejném pořadí: na klasiku Jakše s Bauerem, na bruslení Magála s Koukalem. Může jít o zběsilý hon od prvního úseku. "Úkol pro mě je opět stejný. Dovézt co nejmenší ztrátu," říká rozbíhač Martin Jakš. V Liberci 2009 se sesypal, loni nabral půlminutový odstup.
Bauer má na druhém úseku stahovat ty před sebou. "Lukáš tu jezdí vysoký standard," ujišťuje kouč. "Základem je, aby přijel v kontaktu s ostatními." Co to pak může provést s kolegy z týmu, jsme viděli loni: Magál a Koukal ze sebe vymáčkli i síly, o kterých sami nevěděli.
Při bruslení hrozí též nelítostný souboj loktů. "Šířka bruslařské tratě je tu někde jen dva metry, no hrůza," povídá Koukal. "Bude to o hledání pozice a o pádech." A o štěstí...
Lukáš Bauer (vpravo) předává štafetu Jiřímu Magálovi na trati olympijského závodu před Francouzi.
Třikrát v historii, z Calgary 1988, Lahti 1989 a Vancouveru 2010, vezla štafeta medaili, vždy bronz. Rovněž před 22 lety se ta světová zrodila hned rok po olympijské. "Očekávání veřejnosti jsou ale možná trochu větší než naše," říká Koukal.
Před 22 lety patřil do týmu Martin Petrásek, bratr českého kouče. "Venca Korunka přespurtoval Nora Ulvanga i Rusa. Být cíl o deset metrů dál, porazil by i Fina," vzpomíná. Loni na olympiádě byl právě on coby televizní komentátor před štafetou jedním z mála optimistů. "Teď takový pocit nemám," přiznává.
"Ani Lukáš není v úplně top formě, je na 95 procentech. Měsíc a půl nezávodil, řešil i nemoc. Trénink proběhl dobře, ale závodní pohyb je něco jiného. Chybí mu trochu té agresivity." Šesté místo je i pro Martina Petráska hranicí úspěchu. "Vše pod něj beru jako špatně."
