„Byl jsem nadmíru spokojený s jednáním klubu a hrát na Slovensku, to mě docela lákalo,“ vysvětluje, proč kývl na nabídku ze slovenské extraligy.
Komárno hrálo uprostřed tabulky, ale chtělo výš a nabídka byla pro Haladu více než solidní. „Vážil jsem si nabízených podmínek a myslím si, že jsem se v družstvu chytil,“ pochvaloval si ještě v průběhu sezony.
Prvních pět oddílů v nejvyšší slovenské soutěži se podle něj dá srovnat s českou Národní basketbalovou ligou a pětatřicetitisícové Komárno není zase až tak malé, aby s oporou sponzorů obuvnické firmy Rieker a místní teplárny nemohlo hrát v extralize o nejvyšší příčky. A nejen co se týká basketbalu. „Hraje se tu také extraliga volejbalu, třetí fotbalová liga a je tu i dobrý boxerský oddíl,“ připomíná Halada.
Filip Halada194 cm, křídlo Rodina Svatopluka Halady propadla basketbalu. Otec hraje léta za BK Lokomotivu Karlovy Vary (dnes už za veterány) a jeho manželka Jana i dcera Veronika to v Lokotce také zkoušely. Také syn Filip úspěšně zvládal basketbalovou abecedu, a dostal se tak dokonce do týmu prvoligové pražské Sparty. V mistrovských zápasech hostoval za Thermii KV a dostal se i do basketbalové akademie GBA, jež vyrostla z BA Sparta. Zdejší šéf Julián Beťko pak Filipovi tlumočil nabídku, aby odešel hrát slovenskou extraligu do Komárna. „To mě docela lákalo,“ přiznává Filip Halada, který se před dvěma lety mihnul v české nejvyšší soutěži v dresu Chomutova. Teď slaví s Komárnem svůj první titul. |
V novém klubu si brzy osvojil všechny povinnosti ligového hráče a svými výkony také náležitě přesvědčil srbského kouče Čuroviče. Plnil jeho tréninkové plány a zdálo se, že do družstva zapadl. „Trenér mi fandí, hodil jsem se mu. Dával mi solidní časy na hraní, takže jsem měl dost času ukázat svou formu,“ říká Halada.
S Čurovičem má stále výborný vztah. Trenér si považuje jeho zrychlení v akcích jeden na jednoho, slušnou střelbu za tři body a především velice účinnou obranu. Právě to jsou nejsilnější Haladovy zbraně, kterými si vydobyl místo v základní sestavě Komárna. Zvlášť když na nich v průběhu sezony zapracoval a ještě o tolik je vylepšil.
V Komárnu nebyl Halada jediným cizincem. Zdaleka ne. Tým se pohyboval ve středu tabulky, a pokud chtěl pomýšlet na vyšší patra, musel posílit. Mezi novými hráči se kromě Halady objevili například Chorvat Jankovič, Srb Igrutonovič či skvělý střelec Američan Bannister. V týmu působí i další český hráč Jan Kratochvíl.
Dát co nejvíc košů, to byl ovšem univerzální plán pro všechny cizince v týmu. S výjimkou Čecha Halady. „Mě trenéři hodnotí za dobrou obranu, ale pár košů si vždy dám, i když od cizinců těch nahrávek moc nedostávám,“ usmívá se.
Letošní ročník nejvyšší soutěže se na Slovensku vyvíjel dramaticky, až v jeho závěru zůstaly v čele tabulky pouze dva kluby: Komárno a Previdza.
Mezi nimi se mělo ve finálové sérii hrané na čtyři vítězná utkání rozhodnout o příštím slovenském mistru. Lépe do série vstoupilo Komárno a první zápasy venku a doma skončily pro něj vítězně. „Pak se to nějak zamotalo a stav utkání byl najednou 3:3,“ vzpomíná Halada.
Jeho tým tak k poslednímu a rozhodujícímu sedmému zápasu finálové série odjížděl do Previdze s přetěžkým úkolem. Domácí už byli připravení na velké oslavy, ale jak už to někdy bývá, poslední krůček se nepovede.
K všeobecnému překvapení vyhrálo Komárno.
A zatímco domácí byli prohrou zaskočení, vždyť někteří fandové i plakali, Haladu a spol. přivítala v Komárnu hodinu po půlnoci asi tisícovka fandů. „Je to můj první významný titul, užívám si ho,“ usmíval se Halada.
Oslavit řádně čerstvý titul stihl za těch několik dnů se spoluhráči a po příjezdu domů ze Slovenska také s bývalými karlovarskými spoluhráči a trenéry. „Teď mám ale dva měsíce dovolenou,“ vysvětluje, proč plány na další sezonu zatím neřeší.
„Hraju za Komárno. Nabídky samozřejmě existují, ne jen ze slovenské, ale i z české soutěže. Potěšily mě nabízené kontakty i z ciziny. O mé basketbalové budoucnosti se ale rozhodnu až po schůzce s mým mentorem Juliánem Beťkem,“ dodává Halada.
