Fibingerová: testosteron, nebo nemoc?

Praha - V plném lesku zářila koulařka Helena Fibingerová na halovém mistrovství Evropy v Aténách začátkem března 1985. Když šla do kruhu k poslednímu pokusu - a to už jí vítězství nemohl nikdo vzít - volal na ni trenér a manžel Jaroslav Šmíd: "Hoď ještě dál!"

Československý doping Přehled článků ZDE

Fibingerová odpověděla vztyčením osmi prstů - stávala se právě poosmé halovou mistryní Evropy. „Navykla jsem si, že medaile k mému jménu patří,“ řekla hrdě.

Pokud lze přímo u jména Fibingerové písemně doložit pozitivní dopingový nález, pak právě na tomto mistrovství v Aténách.

Nekontrolovala snad Fibingerovou pražská antidopingová laboratoř před odjezdem?

Dát do trezoru - H. F.

Jistě! To víme bezpečně, i když pramen, který to konstatuje, je neobvyklý. Dočteme se o tom v Závěrečné lékařské zprávě o Heleně Fibingerové z Městské nemocnice v Ostravě, datované 12. května 1985. Kde se vzal zájem ostravské nemocnice? Fibingerová v Ostravě bydlela a měla tu mnoho vlivných kontaktů.

Tato zpráva, spolu s několika přílohami, byla uložena v deskách, na nichž je rukopisem místopředsedy ÚV ČSTV Rudolfa Duška napsáno: Dát do trezoru - H. F.

Podle zprávy ostravské městské nemocnice, přeložené pro potřeby Evropské atletické asociace do němčiny a francouzštiny, pozorovala na sobě Fibingerová už asi rok jisté nepříjemné změny. „Při provedeném laboratorním vyšetření v únoru 1985 (MUDr. Šlechtová, Praha) byla zjištěna hraniční hodnota testosteronu.“

To se uvádí v oné zprávě, bez podotknutí, že šlo o tajný test v antidopingové laboratoři. Hormon testosteron má schopnost vytvářet mužské pohlavní znaky a podporovat tvorbu svalstva.

Pustit Fibingerovou s hraniční hodnotou testosteronu do Atén bylo riziko. I oficiální test v Aténách ukázal zvýšený poměr testosteronu a epitestosteronu - pozitivní nález! Slavné atletce hrozil skandál.

Lékaři našli nádor

Téměř za dva měsíce po halovém mistrovství se Fibingerová 22. dubna 1985 podrobuje na nukleárním oddělení medicíny KÚNZ OstravaPoruba vyšetření s výsledkem patologické hodnoty testosteronu.

Hned nato byl zjištěn už zesnulým MUDr. Oldřichem Kempným nezhoubný nádor v organismu. Nádor byl podle závěrečné lékařské zprávy z 12. května 1985 "značně hormonálně aktivní“.

Zpráva, poslaná na úřední místa Evropské atletické asociace, čímž se dostala do sportovní jurisdikce k došetření údajného dopingu, je podepsána pěti lékaři a opatřena třemi razítky zdravotnických zařízení.

Všichni dosvědčují, že testosteron do organismu Fibingerové „propašoval“ nezhoubný nádor. Žádný doping! Už nikdo o tom neměl pochybovat.

Dvanáctého června 1985 se případ uzavírá dvěma dopisy švédského funkcionáře Arne Ljungqvista kolegům v Evropské atletické asociaci. První, adresovaný do Paříže Pierru Dasriauxovi, končí: „Souhrnně řečeno, případ Heleny Fibingerové není případ dopování, a neměl by tedy vést k dalším akcím ze strany EAA a IAAF.“

Druhý dopis je adresován do Prahy Rudolfu Duškovi, místopředsedovi ČSTV a vysokému funkcionáři Evropské atletické asociace. „Milý Rudi, v příloze zasílám kopii mé oficiální odpovědi Pierru Dasriauxovi. Jak můžete vidět, je moje zpráva dosti podrobná... Tím by případ měl být uzavřen.“

Fibingerová: Já že se něčeho bojím? Omyl!

Já už nemám co říct. Tak zpočátku odmítla bývalá koulařka Helena Fibingerová pokus o rozhovor na téma doping.

Nemusíte se obávat nějakých neprůkazných nařčení, já jen...
Já že se něčeho bojím? To je omyl! Já už vám nemám co říct!

Jde o jednu vážnou příhodu ve vašem životě.
Ani vám, pane Pacino, nic neřeknu. Je tolik špíny kolem. A lidi lžou. Už to ani těm lidem nevyvracím.

Ale jsou tu jisté okolnosti...
Já žila v nějaké době. A už se nechci bavit o podpoře.

Podpůrných prostředcích?
Ano. Každý vám něco řekne. A objektivní hledisko pravdy není.

Ale přece jen...
Že já jsem se uchýlila k nějaké látce, je neprůkazné.

Tohle já vám přece nevyvracím!
Já jsem se nadřela, teď podnikám. V každé době jsem dělala pro tuhle zem, co jsem mohla.

Jen bych chtěl konečně říct, že podle jistých dokumentů jste měla při jednom závodě pozitivní dopingový nález.
(po chvíli ticha) A kde?

Na halovém ME v Aténách 1985.
Atény? Ale to byste měl vědět, jak to dopadlo.

Vím, že...
Pozorovala jsem na sobě jisté změny, nevěděla jsem, proč to je. Já jsem nic nevzala, měla jsem ženské problémy. Mrzelo mě, že z Prahy mě nevarovali, mohla bych žádat odškodné.

Za co?
Jak to, že mě v tom nechali? O nás se přece někdo staral!

Ano, Stejskalův ústav a Antidopingová laboratoř. Ta vám dělala testy před každým výjezdem.
Naštěstí byl můj ostravský lékař patolog.

V Ostravě konzilium lékařů zjistilo, že jste trpěla nezhoubným nádorem, který produkoval testosteron.
Vzali mi nádor, mám břicho rozřezané od boku k boku. Vylízala jsem se z toho, ale trpkost zůstala.

Paní Heleno, existují ještě i jiné dokumenty, kde se objevuje jméno vašeho manžela, trenéra Šmída.
Ani on vám nic neřekne, nechte ho být!

Ale je tu dopis, psaný dokument…
Každý dokument lze zpochybnit. A pilulka z vás neudělá mistra světa.

Ale vydatně pomoci může?
Pane Pacino, i kdybyste napsal cokoli, já jsem své dokázala.