"On má dobrou náladu téměř pořád. Spoluhráčky ho mají rády, je tady s každým kamarád," vypráví dvaatřicetiletá basketbalistka. Když v roce 2009 přivedla jako kapitánka USK Praha k mistrovskému titulu, ohlásila, že to byl poslední zápas její kariéry.
Těšila se na první mateřství. A teď se s reprezentací připravuje na mistrovství světa, které se na přelomu září a října hraje v českých městech Brně, Ostravě a Karlových Varech.
"Původně jsem návrat naprosto vylučovala. Basket jsem úplně vypustila z hlavy," vzpomíná Ferančíková. "Pak mě ale nahlodala debata se sestřenicí z Ameriky." I příbuzné nejprve tvrdila, že se k vrcholovému sportu nikdy nevrátí.
"Padla tam otázka, zda mě to jednou nebude mrzet. Vrtalo mi to hlavou a rozhodnutí jsem přehodnotila." Světový šampionát v domácím prostředí byl stoprocentní motivací.
Ferančíková začala nejprve tajně trénovat sama a později se přidala k národnímu týmu. "Doma máme prostor na cvičení, tam to bylo na úvod optimální. Já jsem trénovala a malej usnul vedle na žíněnce," líčí hráčka se zkušenostmi ze slovenské, turecké i ruské ligy.
Později přidala i běh a basketbalový trénink s VŠ Praha. "Do koše mi to začalo padat hned, to se nezapomíná." Dobře, ale reprezentace má v programu před mistrovstvím řadu soustředění a přípravných kempů. Jak může čerstvá maminka absolvovat tohle? Jedině tak, že přiveze další posilu.
"Matěj bude všude se mnou. Vynechali jsme pouze Tunis, na tom jsem s panem trenérem Blažkem byla dopředu domluvená," vysvětluje Ferančíková.
Při prvním srazu v Lázních Bělohrad s sebou měla na výpomoc, maminku, nyní ve Špindlerově Mlýně jí se synem pomáhá kamarádka Melisa. "Seznámily jsme se při mých studiích v Americe a zůstaly jsme v kontaktu. Bude tu s námi celý červen."
Malý Matěj tak dostává už v raném věku bezplatné kurzy angličtiny. "Melisa česky neumí a zatím ani nemá své děti. Než pochopila, jak funguje ohřívač jídla, dostal ho Matěj dvakrát studené."
Pokud se maminka vejde do konečné nominace na mistrovství, možná za odměnu dostane lepší lahůdku.
