Holder da Silva z Guiney-Bissau doběhl ve svém běhu za 10,58 druhý a postoupil dál. Načež poklekl na dráhu a dlouze děkoval bohu. Pak, celý rozesmátý, posílal ještě nejméně dvě minuty na všechny strany stadionu oslavná gesta, jako by právě získal titul mistra světa.
Berenger Aymard Bosse ze Středoafrické republiky naopak zaklekl do bloků, vyběhl z nich ještě před výstřelem startérovy pistole, uviděl červený praporek a šampionát pro něj skončil.
Dagiero Dagiero z Nauru si vylepšil osobní rekord na 11,81 sekundy a Claytus Taquimama ze Šalamounových ostrovů na 11,58.
A Tashi Dendup z Bhútánu vytvořil nový národní rekord 12,15. Skromně potom chodil od jednoho soupeře k druhému a gratuloval jim.
Co na tom, že sám skončil z doběhnuvších sprinterů poslední. Co na tom, že před šampionátem byl natolik „nepopsaným listem papíru“, že mezinárodní federace IAAF neevidovala jediný jeho výkon z oficiálního mítinku.
Právě teď, coby jediný bhútánský atlet na světovém šampionátu, psal i on historii sportu své země.
Do OSN vstoupilo Bhútánské království, v němž žije 742 tisíc obyvatel, teprve roku 1971. Rozhlas zde mají až od roku 1973 a zákaz televize a internetu byl zrušen až v roce 1999.
Momentka z předkola závodu na 100 metrů na atletickém mistrovství světa v Pekingu.
Národním sportem je lukostřelba, tak to bylo veřejně vyhlášeno v roce 1971. Není divu, vždyť i bozi místního lidu jsou zobrazováni s luky a šípy. Lukostřelecké turnaje jsou nedílnou součástí každého státního svátku, v každé vesnici. Počínaje rokem 1984 byla lukostřelba takřka tři desetiletí i jediným sportem, v němž Bhútánci startovali na olympijských hrách. Teprve v Londýně 2012 se přidala střelkyně Kunzang Chodenová.
Bhútánští fotbalisté dlouhá léta okupovali v žebříčku FIFA poslední příčku. V červenci 2002, v den finále světového šampionátu mezi Brazílií a Německem, se však uskutečnil zároveň i zápas, nazvaný „Jiné finále“, mezi posledními dvěma zeměmi žebříčku... a Bhútán v něm porazil Montserrat 4:0.
Letos potom oslavil tým nevídaný triumf, když v úvodu asijské kvalifikace senzačně vyřadil o 37 příček výše umístěnou Srí Lanku po výsledcích 1:0 a 2:1. Úspěšného střelce Gyeltshena doma přejmenovali na Ronalda z Bhútánu. A národní federace rozhodla, že nejlepším hráčům bude vyplácet 10 000 ngultrumů za zápas - tedy v přepočtu zhruba 3 600 korun. Zbytek týmu, většinou studenti, nadále hraje zadarmo.
Vstup do skupinové fáze už potom slavný nebyl, Bhútánci podlehli 0:7 Hongkongu a 0:6 doma Číně.
Po lukostřelbě jsou údajně dalšími čtyřmi nejpopulárnějšími sporty v zemi khuru, soksom, digor a pundo. V nich bychom nalezli také prvky atletiky. Soksom je hod oštěpem na cíl, do vzdálenosti 20 metrů. A pundo, jemuž se s oblibou věnují lámové, je vrhem více než kilogramovým kamenem.
V roce 2012 byla v hlavním městě Thimphu otevřena první atletická dráha s umělým povrchem v Bhútánu. „Proto, aby naši mladí mohli trávit čas mimo ulici zdravě a v přátelském prostředí,“ říkal při její kolaudaci Dorji Tenzin, generální sekretář bhútánské federace.
Na této dráze se připravoval i sedmnáctiletý Tashi Dendup. Byl tu nejrychlejší, a tak doběhl až do Pekingu.
Ke splnění kvalifikačního limitu pro šampionát, který byl na stovce 10,15, měl předtím zjevně na hony daleko. Vytěžil však z práva každé členské země IAAF, která nemá nominované atlety, přihlásit jednoho muže k některé z vybraných disciplín bez splněného limitu.
Zatímco Dendup už svoji misi v Pekingu naplnil, Da Silva z Guiney-Bissau a další sprinteři, kteří postoupili z předkola, se nyní mohou těšit na střety s Boltem, Gatlinem a dalšími hvězdami stovky ve večerních rozbězích.
