"Bylo to milé, ale na takové věci zvyklá nejsem ani je moc nepotřebuju," netajila dvacetiletá snowboardistka.
Jak se cítíte dva dny po pádu ve Veysonnaz?
Dobrý. Ležím v posteli, všechno v pohodě.
Jaké vyšetření jste absolvovala ve středu večer po návratu do Prahy?
Byla jsem na neurologii, pak u pana ortopeda Freie. Ve vojenské nemocnic se kvůli mě sešlo takové malé sympozium, nechyběl ani pan doktor Větvička a fyzioterapeuti.
A jejich závěr? Čeká zlomený kotník operace?
Ne. Vlastně jsem si zlomila tu nejlepší kost, co může být, na vnější straně kotníku. Navíc je to zlomené pěkně čistě, takže není zapotřebí nic víc než plastová fixace, kterou už nosím.
Po pádu jste byla naštvaná. Kdy vás opustila špatná nálada?
Včera v nemocnici, když jsem zjistila, že to fakt zůstane bez operace.
Byla jste víc rozzlobená na pořadatele, že připravili nebezpečnou trať nebo jste si vyčítala chybu?
Ani nevím. Nejsem člověk, který se v tom takhle pitvá. Prostě mě štvalo, že mám zlomenou nohu. Je pravda, že organizátoři mohli trať upravit, ale i to, že jsem udělala chybu. Jenže udělat takovou na jiné trati, následky by takovéhle určitě nebyly.
Jak bude probíhat léčba?
Šest týdnů budu mít na noze fixaci, zároveň budu chodit na laser, který mi můžou aplikovat i přes ni. Teprve po pěti týdnech začneme s nějakým protahováním.
Zvládnete nicnedělání?
Co mi zbývá? Prvních čtrnáct dnů nemám dělat nic, jen polehávat a maximálně si dojít na záchod.
Vydržíte?
Musím, co mi zbývá. Jinak by to bylo jen horší. Naštěstí mám v elektronické čtečce docela dost knih, notebook mám taky připravený, to půjde.
Kromě zlomeného kotníku jste měla otřes mozku. Už se cítíte líp?
Jo, i neurologie potvrdila, že je všechno v pořádku. Akorát mi zase trochu vypadlo rameno, ale na to už jsem zvyklá. Už ani moc nebolí. A můžu být ráda, že se to nestalo před olympiádou.
Letos jste se zranila podruhé. Který problém byl pro vás psychicky horší - v prosinci zraněné koleno v Kanadě nebo zlomený kotník na konci sezony?
Před Vánoci to bylo horší. Vlastně jsem měla před sebou celou sezonu, olympiádu. Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat, když nebudu moc jezdit. Teď je to jiné... Po olympiádě to ze mě všechno spadlo, byla jsem i docela unavená.
Pádů už máte za sebou několik. Kam byste zařadila ten z Veysonnaz?
Byl docela vtipnej, trochu divočejší. Rozkutálela jsem se tam... V tréninku máme gymnastickou přípravu, já se hlavně učím padat tak, abych kvůli problémovému ramenu nedávala moc ruce kolem sebe.
Zvládáte to v rychlosti, ve které jezdíte?
Nějak se to zautomatizovat dá... Ale člověk taky musí mít chytrý tělo, aby dobře dopadl. Chrániče taky pomáhají - nosím páteřák, chrániče na ramena a lokty, pak speciální věc na kostrč, takový prdeláček.
Čeká vás nucený odpočinek. Těšíte se, až vás okolí bude opečovávat?
Nooo... Teď jsem na Dukle, vegetím si tady a jde to. Ale asi pojedu domů do Vrchlabí. Možná dostanu auto s automatem, takže bych to zvládla i sama. Těším se, že si odpočinu, ale takhle to být nemuselo. Umím odpočívat i tím, že se hýbu.
