Po cestě z ruského Sunny Valley do Jižní Koreji si s týmem udělala zastávku v Moskvě. „Mají tam asi jen Rudé náměstí. Byla docela zima a ani jsme neměli na procházku moc času. Každopádně to bylo hezké zpříjemnění,“ vyprávěla.
V Koreji následně sčítala ztráty - chyběla helma, brýle, bunda nebo podvlíkačky.
Docela bláznivý přesun, co?
Bylo to divoké, ale občas se to stává. Mně se něco podobného stalo poprvé. Už mi sice několikrát nepřišly tašky, ale to když jsme se ze závodu vraceli, což není tak hrozné.
Čím to je?
Tím, že se lítá z malého letiště a všichni závodníci přilétají do stejného místa. Všichni máme hodně zavazadel a ono se to nevejde do jednoho letadla. Už když jsme nasedali, bylo jasné, že něco nepřijde. Ale zase dobře, že dorazily snowboardy a vázání, byla to nepříjemné, ale zvládli jsme to.
Co všechno jste si tedy musela půjčovat?
Chyběla ortéza, takže jsme dávali akorát tejpy, měla jsem tedy poloviční chránění. Hodně nepříjemné bylo, že jsem měla půjčenou helmu z půjčovny, která mi vůbec neseděla. Brýle jsem měla od Andrey Zemanové (skikrosařka), kalhoty od fyzioterapeutky Hanky, bundu od trenéra. K tomu jsem byla unavená, takže to nebylo nic příjemného. Ke všemu jsme měli pocit, že ta trať ani nepůjde moc jezdit. Ze začátku to vypadalo, že skoky jsou moc velké a že nemáme dostatečnou rychlost. Ale po první, druhé jízdě to šlo docela dobře a nakonec to byl i fajn trénink.
V Sunny Valley vyhrála, v Pokwangu si Eva Samková musela půjčovat, co se dalo.
Kdy vám věci dorazily?
Hned druhý den, takže trénink s kvalifikací už jsem jela ve svých.
Kvalifikace nakonec byla zrušená kvůli větru. Jak to vypadalo během závodu? Taky tak moc foukalo?
Vůbec ne, tady začne většinou foukat až odpoledne. Nezdá se to, ale Pokwang je pořád blízko moři, fouká tady dost. A včerejší kvalifikace se jela až ve tři odpoledne, proto ten vítr.
Jaká byla trať, zase vás bavila?
Jo, mě to baví furt, ale byla jsem celkově unavená. V první rozjížďce jsem byla úplně nejšpatnější na startu, ale dokázala jsem se do toho vrátit. Měla jsem dobrou tu střední část a tu konečnou navazující. Ale start a druhá klopenka se mi nepovedla ani jednu jízdu.
Vždyť jste tu rozjížďku vyhrála...
No jo, ale to až díky té druhé části. Ve finále jsem v jednu chvíli byla až pátá, pak jsem to zase doháněla. Tohle třetí místo je cennější než výhra v Sunny Valley. V Rusku to bylo skvělé, ale víceméně jsem pořád jela na prvním místě, což bylo v pohodě. Tady jsem musela předjíždět a jet s více lidma dohromady, a to je zase cennější.
Takže velká spokojenost.
Určitě, určitě. Klidně jsem mohla vypadnout už v první jízdě.
Proč vám ta první část tratě nevycházela?
Člověku se jednou povede start, jindy ne a pak musí dohánět. Mi se dneska nedařilo srovnat se v odrazech na prvních dvou skocích. Nedokázala jsem to úplně načasovat.
Po minulém týdnu jste ztrácela na vedoucí ženu SP 160 bodů, teď je to už jen 40.
To je super, celé pořadí se proměnilo. Teď zase vede Italka Moioliová, protože Francouzka Moenneová nejela vůbec, v Rusku si přivodila otřes mozku. I Australanka Brockhoffová dneska vypadla v první rozjížďce. Je nás tam ještě dost po kupě a máme před sebou ještě tři závody, což je furt dost. Ale zatím je to super.
Vy se naopak v popředí pohybujete pořád, máte konstantní výkonnost.
Víc si věřím, ke konci sezony si člověk vždycky víc věří a pro mě je celkový výsledek ve Světovém poháru zajímavý. Mám v tomhle roce už třetí pódium, to je super.
Za dva roky se na stejném místě pojede olympijský závod, jak na vás tamní trať působí?
Je pěkná. Není tak dlouhá jako v Rusku, ale pořád dost dlouhá, velké skoky. Trochu se bojím toho větru, není to úplně ideální stav. Ale zároveň to bude mnohem těžší než v Rusku. Jelo nás tady opravdu pět pohromadě a za dva roky to bude ještě těžší a vyrovnanější. Ten start mi tady úplně nevycházel, tak doufejme, že bude jiný, nebo se ho budu muset doučit (zasměje se).
