Co se stalo při poslední položce?
Už mě strašně bolely nohy. Ony tedy bolely od začátku závodu, ale tam to asi vygradovalo. Možná i trošku fouklo. A asi přišly i nějaké chyby na spoušti.
Mohla se na vás tedy podepsat i zdejší nadmořská výška, kterou nemáte vůbec ráda?
I to je dost možné. Já už se tu s ní peru od prvních tréninků - a bylo to pořád dost špatné. Na každém tréninku jsem tu proto zažívala na trati prekérní situace. A dnes to nebylo jiné.
Nervózní jste byla?
Myslím, že vůbec. Během závodu jsem žádnou nervozitu nepociťovala.
Říkala jste si, že i poslední položku chcete odstřílet co nejrychleji, jak jste zvyklá?
Mně to nepřišlo až tak rychlé. Ale já si při střelbě vždycky připadám, že jsem v takovém tunelu. Snažím se střílet při závodě jak v tréninku. Ani mi v tom závodním zápalu nedojde, že bych mohla pálit třeba o vteřinu víc a trefila bych se líp. Spíš si říkám, že kdybych tam zbytečně dlouho čekala, bude to jen horší.
Jak jste předtím vnímala, když vám hlásili, že jedete první?
Bylo to moc příjemný poslouchat, ale člověk to musí brát tak nějak s rezervou. Ten závod má čtyři položky.
Už se zase usmíváte. Takže vaši celosezonní dobrou náladu ani ta čtvrtá položka nerozhází, že?
Určitě ne. Takových závodů bude ještě spousta. Sice to vypadalo v jeho průběhu moc hezky, ale už od startu jsem se necítila vůbec dobře, takže já jsem spokojená. Ta poslední trojka je špatná, ale za ty tři nuly jsem ráda.
A za umístění?
Taky. Pořád považuju každé své umístění do 15. místa za hodně dobrý.
