Ne, tohle slovo není přehnané. „Účast na olympiádě, to je sen každého,“ říká lídr basketbalistů. Ale vybízí k tomu, aby se v duchu slov kouče Ronena Ginzburga hledělo nikoli na rok 2016, ale jen na každý další den.
„Pojďme krok za krokem,“ tvrdí Welsch. „Nemáme žádnou lehkou skupinu, i když se to může zdát. Musíme v první řadě dobře začít a postoupit z Rigy do závěrečných bojů.“
Může se stát, že vás na tomto Eurobasketu čeká rozlučka s národním týmem?
Už před začátkem turnaje odpovídat na tyhle otázky (úsměv). Nebudu mlžit: pokud se nestane to, o čem jsme se bavili, tedy že by bylo příští rok nějaké repre pokračování, bude tohle asi moje poslední léto a poslední akce v národním týmu.
Na olympijské počty je zatím brzy. Co s kapitánem dělá blížící se šampionát?
Je to mix pocitů. Trochu úleva, že už je to tady; mám pocit, že léto a příprava byly dlouhé. Trochu nervozity před začátkem: nepřijeli jsme se zúčastnit, ale pokusit se udělat nějaký výsledek, v první řadě postoupit ze skupiny. Taky očekávání... Doufám, že budu spát dobře.
Začínáte proti Estonsku. Soupeř, jehož potřebujete přeskočit?
To dál platí. Podle papírových předpokladů - jestli se vůbec s něčím takovým dá na mistrovství Evropy kalkulovat - lze říct, že pokud chceme postoupit, je to soupeř, kterého musíme dostat pod sebe. Žádný pomalý rozjezd, naopak ostrý start. Musíme být ready.
Čekáte bouřlivou atmosféru, plné tribuny?
Nejsem si úplně jistý, jestli lidi přijedou i na Estonce. Čekal bych plnou halu na domácí Lotyše a na Litevce, které jejich fanoušci sledují všude po Evropě i po světě. Jsem zvědavý!
Kapitán Jiří Welsch s trofejí pro mistry Evropy; pohár se představil v Brně.
Skupiny se hrají v Berlíně, Montpellieru, Záhřebu a Rize. Jste s lokalitou spokojený?
Mně je to celkem jedno. Budeme tady maximálně týden a pak pojedeme buď domů, nebo se přesuneme do Francie. Přál jsem si jet do Německa, bylo by to nejjednodušší pro české fanoušky. Na druhou stranu je podle mě německá skupina skupinou smrti, my jsme dostali ještě docela dobrý los. A rozhodují soupeři, ne město.
Jak jako kapitán vidíte svůj tým?
Pocit mám dobrý. Nálada je bojovná; chvílemi až moc, někdy to na tréninku trochu jiskří. Myslím, že charakteristika mužstva je celkem jasná: dominují mladí kluci, kteří předvádí basketbal, v němž hrají hlavní roli atletičnost, rychlost, výskok. Jsme spíš tým rychlý a běhavý, nikoli těžkopádný a velký.
A další možné české trumfy?
Musíme být dobří v defenzivě: našim trumfem by měla být aktivní, agresivní, pohyblivá obrana. Máme vysoké rozehrávače, co můžou bránit soupeřovy pivoty, a naopak sami máme pivoty pohyblivé. Měli bychom se snažit hrát rychle dopředu, před dvěma lety byla na Eurobasketu ve Slovinsku hra v postupném útoku naším trnem v patě. Vždycky je lepší dávat jednoduché koše z protiútoku, z rychlého přechodu. Ale myslím, že i v postupném útoku jsme se zlepšil.
Jak se od té doby změnil sám Jiří Welsch?
Je to dva roky starší, možná o půl kroku pomalejší, ale pořád se stejnou chutí do zápasů a do basketu. S chutí do toho, abychom odsud neodjížděli s prázdnou.
