Ještě v březnu skončila na mistrovství Evropy sedmá a zdálo se, že míří do Ria 2016, na svoji čtvrtou olympiádu.
Ale člověk míní a život mění.
Končí nejen proto, že očekává třetího potomka. V listopadu by se měl narodit.
„K tomu rozhodnutí došlo postupně. Už po mistrovství Evropy jsem omarodila, dostala jsem zápal plic, brala čtvery antibiotika. Tělo mi naznačovalo, že už pokračovat nechce. Tehdy jsem si řekla: Bylo to krásné a bylo toho dost, je čas to utnout. Zpráva o tom, že čekáme další miminko, byla takový poslední impulz.“
Když o svém rozhodnutí řekla otci-trenérovi, reagoval: „Jo, už je čas.“
Manžel Matt Emmons, v barvách USA sám také olympijský vítěz, přinesl na rozlučku v pražské restauraci mísu medailí, které jeho Kateřina vybojovala. Tato sbírka je už konečná.
V osmnácti letech, pouhé tři roky poté, co se stala střelkyní, se stala v Lahti senzační mistryní světa.
O dva roky později vybojovala v Aténách 2004 olympijský bronz.
V Pekingu 2008 pak stanula na vrcholu, zlatá olympionička se vzduchovkou a stříbrná s malorážkou.
„Všechny závody byly krásné,“ vrací se v myšlenkách do minulosti. „Vždycky budu vzpomínat na momenty, kdy jsem překonala něco opravdu těžkého a přesto to dotáhla do úspěšného konce.“
Kateřina Emmons na hrách v Pekingu
Přivedla na svět dceru Julii a vrátila se na scénu, skončila jen těsně čtvrtá v olympijském Londýnu 2012. A vrátit se chtěla také po porodu druhého potomka, syna Martina.
„Poslední půlrok však už bylo obtížné najít motivaci,“ vypráví. „Už jsem chtěla být hlavně s dětmi. Předchozí stres kolem neustálého organizovaní hlídání, balení, vybalování, praní, nás s Mattem vyčerpával. Oba rodiče na cestách, to je prostě nářez.“
Proto po šestnácti letech v roli střelkyně přestoupila. Do jiného života.
„A už si ho užívám.“
Že by se jednou vrátila jako trenérka, si zatím neumí představit.
„Role trenéra je mnohem náročnější, než role závodníka, takže to by mi moc nepomohlo.“
