|
PŘÍBĚHY |
To jméno má pořád světový zvuk. Když se řekne Dukla Praha, vybaví se třeba tažení fotbalovou Evropou, házenkářské triumfy v Poháru mistrů evropských zemí nebo úspěchy atletických hvězd bývalého Československa.
Ale při vzpomínce zní i jiný tón. „Kradli jste si ty nejlepší sportovce, jako vojenský klub vás protežoval režim,“ namítají odpůrci Dukly.
Jak funguje česká legenda dnes? Stále sídlí v Dejvicích. Stále v kancelářích, v nichž seděli komunističtí bafuňáři - právě oni přišli s nápadem vytvořit armádní superklub.
Ale jak se měnila doba, musela se přizpůsobit i Dukla. „Největší rozdíl? Už nejsme fotbalovou špičkou. Přesto je spojení Dukla a fotbal v povědomí lidí pořád nejsilnější,“ říká Jaroslav Priščák, ředitel Armádního sportovního centra Dukla.
Ideální nová tvář pro Duklu? Rychlobruslařka Sáblíková
A zmiňuje tak slovo, které je pro dnešní Duklu klíčové: povědomí. „Ano, fotbalová Dukla zmizela z výsluní a házenkáři nehrají v hlavním městě,“ přiznává Priščák. „Ale pořád máme řadu dalších úspěšných sportovců, jen to často neumíme prodat na maximum,“ říká.
|
Dukla tehdy a dnes Slovo Dukla se objevilo v roce 1956: jako jednotný název pro Vojenské tělovýchovné jednoty sdružující tehdejší armádní sportovce. Po roce 1989 se začala měnit struktura Dukly. Z fotbalistů a házenkářů z Prahy nebo z jihlavských hokejistů se staly příspěvkové organizace - Dukla je financovaná z prostředků Ministerstva obrany a Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Jednotlivé týmy a sportovci si shánějí i vlastní sponzory. Dnešní Dukla sdružuje osm oddílů: kromě Dukly Prahy funguje také v Liberci (například akrobatka Nikola Sudová), skokanský ve Frenštátu pod Radhoštěm (Jakub Janda), cyklistický v Brně (Lada Kozlíková), střelecký v Plzni (Lenka Hyková) a Hradci Králové, parašutistický oddíl v Prostějově a oddíl vodního slalomu v Brandýse nad Labem. |
Nejlepší příklad? Je jím hvězda české olympijské výpravy z Turína, rychlobruslařka Martina Sáblíková. O té se mluví hlavně jako o zázraku z rybníků u Žďáru nad Sázavou. „Přitom je už dva roky závodnicí Dukly Praha,“ připomíná Priščák.
Mladá, skromná a úspěšná Sáblíková působí jako ideální typ pro propagaci klubu. „Po jejích výsledcích v Turíně se budeme snažit, aby měla stále lepší podmínky. Ale stejnou měrou chci tlačit také na to, aby zviditelňovala jméno Dukly.“
Sáblíková působí v Dukle už od juniorského věku. To dřív také nebývalo: Dukla totiž často těžila z toho, že si jako armádní klub mohla ukázat téměř na jakéhokoli sportovce.
O tuto výhodu klub přišel, povinná vojenská služba je dnes minulostí. „Nebylo jednoduché se s tím vyrovnat. Oproti dřívějšku musíme daleko víc pracovat s mládeží,“ říká ředitel armádního centra o změně, kterou přinesl pád komunismu.
V barvách Dukly se tak vojáci objevují jen zřídka. Členové oddílu procházejí „kariérním řádem“: když uspějí ve sportovním družstvu juniorů, dostávají smlouvu a stávají se občanskými zaměstnanci.
„Tím nejznámějším je Katka Neumannová, která závodí za Duklu Liberec,“ uvedl Priščák. Neumannová je v tomto výjimkou, hvězdy jejího formátu obvykle v hierarchii Dukly zastávají nejvyšší pozici a jsou zaměstnanci armády. „Jde o špičku, o sportovce světové úrovně. Nejvyšší hodnost mají atleti Železný, Dvořák a Šebrle - všichni jsou majoři.“
Desetibojař Šebrle dává příslušnost k armádě najevo tím, že na galavečery typu Sportovce roku chodí v uniformě. „To je ideální propagace Dukly, dělají to i ostatní. I kvůli tomu plánujeme, že nově zavedeme uniformy i pro sportovkyně, nejen pro muže,“ nastiňuje Priščák.
Nové poměry se ve sportovní Dukle projevily ještě jedním trendem. Vlajkovou lodí už nejsou kolektivy, ale jednotlivci.
Fotbal a hokej? Nebyly peníze
Proč? Za vším musíte hledat peníze. „Atleti, veslaři nebo třeba moderní pětibojaři mají hodně slušné podmínky. Ale do fotbalu by bylo potřeba investovat tak velkou částku, že jsme od něj ustoupili. To platí i pro hokejovou Duklu Jihlava,“ připomíná Priščák další bývalou chloubu armádního sportu.
Na téměř sedmnáct let po pádu režimu, který Duklu stvořil a pomohl jí ke slávě, se tak jde dívat z různých pohledů. Fotbalisté hrají jen pražský přebor, házenkáři už několik let nerozšířili úctyhodnou sbírku titulů a domácí zápasy hrají mimo Prahu.
Přesto je ředitel Armádního sportovního centra Priščák optimistický.
„Systém Dukly funguje, svědčí o tom počet medailí z posledních olympiád v Aténách a Turíně,“ vypočítává úspěchy. A dodává: „Doba je jiná, Dukla dnes nejsou fotbalisti, ale Neumannová, Sáblíková nebo Janda. Jen to musíme umět zhodnotit.“
|
Házenkáři kralovali Evropě, teď hrají v lounském azylu
Dukla Praha, to byla mašina na úspěchy, doma nemá konkurenci. Dnes se ale píše rok 2006. Házenkáři Dukly už řadu let nerozšířili sbírku mistrovských titulů, v evropském poháru podlehli v 1. kole kyperské Nikósii. Teď je čeká boj o ligový bronz - ale ne v Praze. Dukla je totiž aktuálně doma v Lounech. „V Praze jsme hrávali téměř před prázdným hledištěm,“ říká sportovní ředitel a bývalý trenér Dukly Vladimír Haber. „Není tu hala, kam bychom diváky naučili chodit.“ Dukla byla dlouho doma na Letné, v hale Sparty. „Ale ta, stejně jako Slavia, dává přednost mateřským oddílům a komerčním akcím,“ vysvětluje Haber. Klub proto už druhým rokem vyměnil Prahu za házené příznivější prostředí. Loni hrál v Plzni, letos v Lounech. Kde se stala chyba? „Možná měla Dukla v letech slávy postavit vlastní halu. Tehdy by se na to asi peníze našly,“ soudí Haber. Ale nejde jen o prostředí, stejně jako celá česká házená Dukla bojuje s neustálým odlivem hráčů. „Každou sezonu v podstatě začínáme s novým kádrem, letos máme asi nejmladší soupisku v celé lize,“ popisuje Haber. I zde vidí možnost, jak vrátit Duklu zpět na výsluní. A možná i do Prahy. „Když přijdou výsledky a budeme hrát atraktivně, lidé budou na házenou zase chodit,“ věří Haber. |
Fotbalový klub prošel podobnými problémy jako Bohemians
Chceme Duklu vrátit tam, kde byla dřív. Ale nechtějte po mně konkrétní čísla a sliby. To se nedá plánovat. Jen si vzpomeňte na šéfa Slavie Lešku, jak pořád mluvil o stadionu. Dodnes není.
|
Jak žije fotbalová Dukla |
Je pravda, že teď je Dukla až v pražském přeboru. Po loňské sezoně, kdy jsme do posledních kol bojovali o postup a na klíčový zápas proti Horním Měcholupům přišlo 1100 diváků, nastal trochu úpadek.
Obměna kádru totiž byla citelná. Nový trenér Salem Hebousse, který ve funkci nahradil Jana Bergera, staví nový tým.
Máme dost mladé mužstvo, v přeboru společně s béčkem Motorletu nejmladší. Je jasné, že kluci chybují. Ale sázíme na budoucnost. Asi to nebude základ týmu, který by měl jít až do ligy, ale chce to trpělivost.
Hledáme další hráče, kteří by náš klub povznesli. Mohli bychom dovést starší fotbalisty s dobrým jménem, ale touhle cestou jít nechceme. Naše budoucnost je v mládeži. Stále se to zlepšuje. Za poslední půlrok máme sto nových dětí.
Ekonomické zajištění je na standardní úrovni celku, jehož áčko hraje přebor. Nevybočujeme extrémně nahoru ani dolů.
Samozřejmě sháníme sponzora, který by nám nabídl dlouhodobější spolupráci. I my máme co nabídnout. V minulosti tu sice byly náznaky, že by do klubu někdo vstoupil, ale to zažívá řada mužstev se slavnou minulostí: přijde nějaký subjekt, má senzační návrh, jak celý klub pozvednout, ale je to jenom stavění vzdušných zámků. Vždy jsme se sešli, ale nikdy se nic nezrealizovalo. Myslím si, že změnit něco v tak velkém klubu, jako je Dukla, nejde jen tak přes den.
S tím by nám mohli pomoci i internacionálové, kteří za Duklu hráli. Jednou za měsíc se scházejí. Teď ne na Julisce, tam probíhá rekonstrukce šaten a celého zázemí. Samozřejmě jsme v kontaktu i s panem Masopustem a dalšími. Nesmírně si těchto lidí vážíme. Byli bychom špatný klub, kdybychom kontakt s nimi neudrželi. To by byl vlastní gól.
Ubližuje nám jen jedna věc: když se áčko stěhovalo do Příbrami, kolovalo mezi lidmi, že Dukla zaniká. To není pravda. Byli jsme jen v podobné situaci jako Bohemka.
Ale historická Dukla žije a teď je na nás, abychom ji vytáhli tam, kam patří - do ligy.
A věřte mi, jednou tam bude.
