"Je fajn být zase zpátky," řekl před odletem do Norska plzeňský odchovanec Mráz, spojka bundesligového Wetzlaru.
Úspěch znamená minimálně postup ze základní skupiny. Jak těžké bude dostat se před jednoho z tria Slovinsko, Chorvatsko, Polsko?
Já nemám rád tyhle předem stanovené cíle. Když se už před turnajem stanoví takový či onaký plán. Prostě musíme hrát dobře.
S čím tedy na evropský šampionát odlétáte vy?
V první řadě musím zahrát dobře já. Abych si po zápase mohl říci: Jo, můžeš být spokojený. To je nejlepší cesta k tomu, abych pomohl i celému mačaftu. A konečně si třeba s nároďákem užil pořádný úspěch.
V bundesligovém Wetzlaru nastupujete na postu levé spojky. Platí to i v reprezentaci?
Vpřípravě se zkoušely různé varianty, třeba s Jirkou Vítkem jsme se točili i na pravé straně. Ale je pravda, že na levé spojce hraju většinu kariéry, cítím se tam nejlíp.
|
Alois Mráz |
Stejně jako Filip Jícha. Jenže ten vám v Norsku bude chybět kvůli zranění. Jak velká je to ztráta?
Filip je super házenkář, hraje v Kielu, nejlepším mančaftu na světě. Je jasné, že by nám pomohl. Ale na druhou stranu, mančaft nedělá jeden člověk. Kdyby to tak bylo, je to špatně. Házená je týmová práce, stejně jako jiné kolektivní sporty. I já mám svůj styl, ale v reprezentaci ho musím přizpůsobit týmu.
Je vůbec v současné házené pořád post levé spojky, a tedy i střelce mužstva stále klíčový?
Myslím, že ne, hraje celý mančaft. Spojky musí jít do tlaku, dostat obranu do potíží. A střelecky schopné musí být všechny tři - levá, pravá i střední. Házená je pořád rychlejší, ale zároveň taktická. V tom je důležitá role střední spojky.
Patří současný český tým do světové špičky?
Nějakou dobu se okolo ní pohybujeme, schází jen malý krok.
Zvládnout vyrovnaný zápas?
Přesně tak. To je umění velkých mužstev, udělat v rozhodující chvíli o dvě či tři chyby míň než soupeř.
