Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Do lyžování už nedávám sto procent, přiznává reprezentantka Rajdlová

Kamila Rajdlová | foto: Radek PetrášekČTK

7 2010
Když Kamila Rajdlová v neděli přebírala cenu pro mistryni republiky v běhu na kolečkových lyžích, na nejvyšší stupínek ji doprovodila blonďatá dvouletá dcerka Michaela. "Už je s ní legrace, takže se mi vždycky těžko jezdí někam na delší dobu pryč," naznačuje česká ženská jednička v běhu na lyžích, že kloubit sport a mateřstvím není úplně jednoduché.

Je teď jednodušší se starat o dcerku než když byla v kočárku?
Na jednu stranu je to lepší. Když řeknu, že jdu na trénink, tak nepláče a pochopí to. Ale na druhou stranu zase vyžaduje pozornost a chce si se mnou hrát. A já taky nechci, abych jezdila někam na dlouho pryč. SMichalkou je teď větší zábava, takže mě hodně mrzí, když jsem od ní. Když byla miminko v kočárku, bylo prakticky jedno, kdo s ním jezdí, ale teď je to jiné.

Kamila Rajdlová

Běžkyně na lyžích, 32 let Klub: Dukla Liberec Startovala šestkrát na mistrovství světa a třikrát na olympiádě.
V dubnu 2008 se jí narodila dcera Michaela. Jejím životním partnerem je trenér skokanů David Jiroutek.
K závodění se vrátila koncem roku 2008 a propracovala se na pozici české jedničky.
Největší úspěchy: třikrát desáté místo na 10 km ve Světovém poháru, čtvrtá ve štafetách na olympijských hrách.

Nezvažovala jste konec kariéry?
To víte, že to pořád zvažuju. Nejen kvůli Michalce. Mám trochu zdravotní problémy s nohou a nemůžu pořádně běhat, takže příprava není stoprocentní. Pořád si říkám, jestli má význam do toho jít dál, nebo ne.

Ale závodíte, takže do toho půjdete, ne?
Tak zatím jo, ale ještě uvidíme.

To znamená, že to není úplně jisté?
Asi tak, neříkám to na sto procent. Samozřejmě jdu do sezony s tím, že budu normálně závodit. Ale kdyby noha byla špatná a já nemohla doběhat podzim, může se to změnit.

Co přesně vás trápí?
Achillova šlacha. Zlobí mě už několik let, ale zatím to vždycky vyřešily speciální stélky do bot. Teď už s tím ale nejde nic moc dělat. Vždycky jsem to nějak odtrénovala, jenže letos je to horší.

Ale zatím pokračujete. Hrálo roli to, že jste stále česká jednička?
Ano, to mi lidé často říkají: Jsi tady jednička, tak proč do toho nejít? Jenže to, že je člověk doma jednička, mu ve světě není moc platné. Udržovat se ve Světovém poháru do dvacátého místa je hodně těžké. Přece jen léta nezastavím a už do přípravy nedávám těch sto procent, co bych potřebovala. Nestíhám to kvůli Michalce i kvůli zranění. A v takových chvílích si říkám, jestli to má význam.

A jezdit za dvacítkou ve světě by vás už neuspokojovalo.
No právě. Někdo se spokojí s tím, že bude vozit třicátá čtyřicátá místa, ale já šla vždycky do závodů s ambicemi a nebaví mě to dělat napůl. Přece jen mám nějaké výsledky za sebou a chci si ušetřit zklamání.
Musím vyhodnotit, co by bylo lepší.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze